Studie ukázala, že nejtěžším průběhem nemoci covid-19 jsou ohroženi lidé ve vysokém věku a ti, kteří v minulosti podstoupili transplantaci nějakého orgánu. Hned za nimi následuje skupina lidí se sedavým životním stylem.

Autoři studie, zveřejněné ve vědeckém časopise British Journal of Sports Medicine, zjistili, že ve srovnání s jinými rizikovými ukazateli, které může jednotlivec ovlivnit svým chováním, byla fyzická nečinnost tím nejvýznamnějším. A to ji porovnávali s kouřením, obezitou a vysokým tlakem.

Průměrný věk 50 000 účastníků studie provedené v Anglii a ve Walesu byl 47 let. Šedesát procent tvořily ženy, jejichž průměrný index tělesné hmotnosti (hmotnost v kilogramech dělená čtvercem výšky v metrech – BMI) byl 31, což je nad hranicí obezity.

Na životním stylu záleží

Všichni účastníci v dotazníku sdělili, kolik času v posledních dvou letech před onemocněním trávili fyzickou aktivitou. Na 15 procent z nich uvedlo, že jí týdně věnovali 0 až 10 minut, 80 procent od 11 do 149 minut a sedm procent 150 a více minut.

Z toho lékaři zjistili, že lidé, kteří cvičili nejméně, byli s nemocí téměř dvakrát častěji hospitalizováni než ti, kteří cvičili nejvíc. Současně u nich byla o 73 procent vyšší pravděpodobnost, že se dostanou na jednotku intenzivní péče. Co víc, měli také 2,5krát vyšší úmrtnost.

V porovnání s účastníky studie, kteří cvičili příležitostně, měli lidé se sedavým životním stylem o téměř 20 procent vyšší pravděpodobnost hospitalizace a o 32 procent vyšší úmrtnost.

Jsou to překvapivá čísla. Mezi predispozice nejčastěji spojované s těžkým průběhem covidu dosud byly zařazovány zejména vysoký věk, mužské pohlaví, cukrovka, obezita, anebo kardiovaskulární onemocnění. Ne však sedavý životní styl.

Všeho s mírou

Data z anglického výzkumu však odpovídají poznatkům studie Hongkongské univerzity mezi více než dvaceti tisíci dospělými v pevninské Číně, kteří zemřeli během chřipkové epidemie v roce 1998. Z ní vyplynulo, že lidé, kteří vůbec necvičili, byli vystaveni většímu riziku úmrtí.

Výzkumníci dospěli k závěru, že fyzická aktivita může pozitivně ovlivnit imunitní systém lidského těla během virové epidemie. Doplňková studie na myších nicméně ukázala, že by to s ní lidé neměli přehánět a svůj organismus by neměli přetěžovat.

Vyšlo najevo, že při přetížení poklesla hladina proteinů s protilátkou, které používá imunitní systém ke zneškodnění patogenů včetně virů. Nadměrné cvičení bez přiměřeného zotavení tedy může zvýšit náchylnost k nemocím způsobeným respiračními viry.