Vědci srovnávali jedny z nejsložitějších systémů v přírodě – síť neuronů (nervových buněk) v lidském mozku a síť galaxií ve vesmíru. Dospěli přitom k závěru, že mozek je vlastně otiskem vesmíru.

Nová studie, kterou vypracovali astrofyzik Franco Vazza z Boloňské univerzity a neurochirurg Alberto Feletti z univerzity ve Veroně, upozorňuje, že organizace hmoty v mozku i ve vesmíru se řídí stejnými fyzikálními zákonitostmi.

Co naše oči nevidí

Vazza a Feletti vycházeli ze srovnání obřích kosmických struktur viditelné hmoty spojené hmotou temnou a neuronových sítí uvnitř naší hlavy. Podobnost formací galaxií a neuronů, které se od sebe liší v měřítku 27 řádů, jde za to, co vidí naše oči.

Pro ilustraci několik čísel: Základní jednotku mozku představuje neuron, ve vesmíru to je galaxie. Neuronů je v lidském mozku zhruba 69 miliard, galaxií v pozorovatelném vesmíru na 100 miliard. Neurony tvoří asi třicet procent hmoty mozku stejně jako na galaxie připadá třicet procent vesmíru. A galaxie i neurony se nacházejí mezi vlákny.

Italové ve studii publikované v časopisu Frontiers in Physics odhalili také podobnou hustotu struktur (v mozečku se vyskytuje v měřítku 1 mikrometr až 0,1 milimetru v galaxii od 5 milionů po 500 milionů světelných let). Kromě toho zaznamenali podobný počet spojení na uzel, podobný poměr vody a temné hmoty nebo obdobnou informační kapacitu.

"Narazili jsme na neočekávané úrovně shody. Propojenost v obou sítích se vyvíjí podle stejných fyzikálních principů, a to i přes výrazný a zjevný rozdíl mezi silami regulujícími galaxie a neurony," řekl neurochirurg Aberto Feletti.

Pseudovědecké weby si smlsnou

Dá se přirozeně předpokládat, že studii zneužijí pseudovědecké weby. Přitom neříká nic o tom, že "galaxie mají vlastní vědomí" nebo cosi podobného, k čemu by téma mohlo svádět.

Vazza a Felleti si však chytře všímají, že oba systémy jsou si podobné a platí v nich stejné fyzikální zákony, kterými se řídí, jak růst lidských tkání, tak i formování galaxií.

Ačkoli jejich práce nezjistila žádné nové zásadní skutečnosti, je pozoruhodnou připomínkou univerzálnosti zákonitostí fyziky.

Napadnout vás pochopitelně může otázka, zdali nám zmíněná podobnost pomůže. Ale kdoví, jestli se příště neurověda nebude při řešení svých tajů inspirovat v astrofyzice a naopak.