Tým identifikoval „geomorfologické ukazatele minulé vodní aktivity“ v oblasti Hebrus, soustavě dlouhých údolí v oblasti Elysium Planitia. Podle dosavadních studií mohla údolí vzniknout díky tekoucí vodě nebo bahenním proudům.

Zájem vědců o oblast upoutaly propadliny v zemi, které obvykle vznikají vulkanickou činností, v oblasti Hebrus ale experti podezřívají vodu, jež mohla vytvořit několik těchto děr a krasové jeskyně, které i na Zemi formují tekoucí proudy.

Vědci analyzovali data z mineralogických map, vytvořených dvěma kosmickými sondami amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) Mars Global Surveyor a Mars Odyssey, které mají za úkol identifikovat a analyzovat chemikálie na marťanském povrchu. Také vytvořili 3D modely propadlin pomocí satelitních snímků.

Když tvary hovoří jasně

Tvary silně naznačují, že za vznikem propadlin skutečně stojí voda, která současně vyhloubila podzemní jeskyně.

„Tyto světlíky jsou interpretovány jako první známé potenciální krasové jeskyně na Marsu, které představují zhroucené vstupy vzniklé rozpuštěním vodou rozpustných hornin a definují tak nový typ jeskynních útvarů, odlišný od všech dosud popsaných vulkanických a tektonických světlíků,“ napsali odborníci.

Jelikož jeskyně chrání před smrtícím marťanským chladem, zuřícími větrnými bouřemi a extrémním zářením, vědci je považují za ideální kandidáty pro robotické mise.

Mohl by se tam totiž skrývat život.