Mýlil se Thor Heyerdahl? Indiáni podle nového výzkumu do Tichomoří nedopluli

- Příroda autor: Jan Toman

Řídce roztroušené polynéské ostrovy skrývají nejedno tajemství. Jedním z nich je otázka, kdo tato zrníčka pevniny rozhozená v tisícikilometrových vzdálenostech uprostřed největšího oceánu světa vlastně osídlil.

Teorie o tom, že Polynésii osídlili indiáni padla kvůli batátům. Ilustrační snímek

Teorie o tom, že Polynésii osídlili indiáni padla kvůli batátům. Ilustrační snímek,zdroj: Profimedia.cz

Nejrůznější doklady z oborů genetiky, antropologie, archeologie i lingvistiky naznačují, že to byli převážně Polynésané, obyvatelé jihovýchodní Asie. Některé doklady, jako například rozšíření sladkých brambor, nebo podobnost některých slov s Jihoamerickými a středoamerickými výrazy, ale přivedly vědce na myšlenku, zda k osídlení Polynésie nemohli přispět také američtí indiáni.

Pod tíhou důkazů se ovšem pilíře této teorie jeden po druhém otřásají. Poslední kapkou jsou, zdá se, výsledky nedávno publikované studie. Ta přesvědčivě dokazuje, že se sladké brambory, batáty, rozšířily z Ameriky do Tichomoří samovolně mnoho desítek až stovek tisíc let před člověkem.

Jedním z nejznámějších zastánců teorie osídlení Polynésie z Ameriky byl norský cestovatel, spisovatel a experimentální archeolog Thor Heyerdahl. Tento dobrodruh se dokonce na balzovém voru Kon-Tiki, vyrobeném z jihoamerických materiálů podle indiánských postupů, přeplavil z Peru do souostroví Tuamotu ve Francouzské Polynésii.

Možnosti, že lidé osídlili největší pozemský oceán z východu, nasvědčuje v očích proponentů této teorie především oceánské proudění, podobnost některých slov mezi oběma oblastmi, některé genetické doklady a široké pacifické rozšíření typicky americké plodiny – batátů.

Pravdu najdeš v batátech

Všechny tyto doklady však byly jeden po druhém zpochybněny. Podle některých molekulárně-biologických studií nesou někteří obyvatelé Tichomoří stopy jihoamerických předků. S jistotou však tyto stopy nemůžeme odlišit od genetické složky, kterou přinesli pozdější evropští kolonizátoři.

Obdobné analýzy na kostrách z Velikonočního ostrova předcházejících kontakt s Evropany totiž jihoamerický "signál" vůbec nevykázaly. Podobným způsobem někteří vědci zpochybňují výsledky dřívějších studií, které ukázaly možnou příbuznost jihoamerických a pacifických kuřat.

Lingvistické doklady zase vyvolaly bouřlivou diskusi, protože řada vědců považuje původní teorie za překonané. Otazník se tak vznáší i nad samotnými kontakty těchto dvou oblastí, natož přímo kolonizací Tichého oceánu z východu.

Posledním stéblem zastánců osídlení Polynésie z východu tak zůstaly batáty, jejichž americký původ je nezpochybnitelný. Podle nejnovějšího výzkumu publikovaného ve vědeckém časopisu Current Biology ale nakonec i rozšíření této plodiny americkou kolonizaci Tichomoří spíše vyvrací, než podporuje.

Opakované zkřížení

Vědeckému týmu z Británie, Spojených států amerických a Peru se jako prvnímu podařilo zmapovat původ a příbuzenské vztahy povijnice batátové. Podle rozsáhlé molekulárně-biologické studie, která zahrnovala i dobře zachované stovky let staré muzejní exponáty, se moderní batáty vyvinuly z druhu Ipomoea trifida.

Všechny také mají společný původ, který můžeme vystopovat k několikanásobnému zkopírování genomu. Taková událost na první pohled vypadá velmi exoticky. U rostlin se ale jedná o poměrně běžnou věc. Protože nová linie nesla některé výhodné vlastnosti, uchytila se a začala vyvíjet vlastním směrem.

Na rozdíl od některých dřívějších výsledků se badatelům podařilo jednoznačně prokázat, že povijnice batátová není mezidruhovým křížencem a že všechny její linie mají společný původ. Některé "podivnosti", například šestinásobně zkopírovaný genom, nebo fakt, že někteří zástupci druhu nesou chloroplasty (vnitrobuněčné organely zodpovídající za fotosyntézu nesoucí vlastní krátký genom) z výrazně odlišné linie, sice zdánlivě nasvědčují opakovanému vzniku tohoto hospodářského druhu.

Zdaleka nejpravděpodobnějším vysvětlením těchto jevů je ale možnost, že se jedna linie povijnice batátové mnoho tisíc let po svém vzniku znovu zkřížila se zástupci mateřského druhu. Kříženci byli životaschopní a po několika generacích se jejich genom opět ustálil na šesti kopiích. V každém případě ale platí, že z hospodářského hlediska jsou dnes významnější kultivary původní, druhotně nezkřížené, linie.

Batáty do Tichomoří indiáni nezavezli

Podle analýzy metodou molekulárních hodin se linie zahrnující dceřiný i mateřský druh oddělila od ostatních zástupců rodu asi před 1,5 milionem let. Samotná povijnice batátová potom vznikla asi před 800 tisíci let a ke druhotnému zkřížení jedné linie batátů s mateřským druhem došlo zhruba před 56 tisíci let. Z antropologického hlediska je ovšem nejzajímavější, že se linie batátů, z nichž pocházejí muzejní, a tedy prokazatelně původní, exponáty, oddělily od nejbližších příbuzných před více než 100 tisíci lety.

Můžeme tudíž s takřka úplnou jistotou vyloučit, že by batáty do Tichomoří přinesli lidé migrující z Ameriky. Daleko pravděpodobnější možností je, že se zástupci povijnice batátové rozšířili s mořskými proudy a činností zvířat. Podobné jevy různí vědci ostatně pozorovali u příbuzných druhů.

Výsledky analýzy tak zasadily výraznou ránu teorii, podle které měli lidé alespoň částečně osídlit Pacifik z Ameriky, a zůstává otázkou, jestli tyto dvě oblasti vůbec udržovaly nějaké kontakty. Výzkum má nicméně i "optimističtější" stránky. Zcela jistě například umožní pokroky ve šlechtitelství. Třebaže se to z našeho pohledu nezdá, batáty představují v tropech jednu z nejvýznamnějších hospodářských plodin a důležitý zdroj vitamínu A pro miliony lidí.

Zdroj: Muñoz-Rodríguez P, Carruthers T, Wood JR, ... & Rausher MD (2018): Reconciling Conflicting Phylogenies in the Origin of Sweet Potato and Dispersal to Polynesia. Current Biology, 28.

Tagy: zahraničí Francouzská Polynésie zvířata a příroda věda a poznání