Zmrazených nádorů, tedy takových, jejichž genom je možné pomocí moderních molekulárně biologických metod bez problémů zkoumat, existuje přitom relativně málo a pocházejí hlavně z posledních let, maximálně desetiletí.

Moderní metody čtení genomů, zejména techniky shrnované do škatulky masivně paralelního sekvenování, ovšem badatelům umožnily nahlédnout "pod pokličku" také tkáním fixovaným ve formaldehydu a zalitým do parafinu. Dosavadní rekord ve stáří takto "přečteného" nádoru tvořil 32 let. Jen před pár dny ale tým britských výzkumníků oznámil průlom – podařilo se jim nalézt a úspěšně analyzovat nádory staré takřka 100 let.

Základním kamenem úspěchu se stalo důkladné prohledání onkologických archivů dětské nemocnice na Great Ormond Street v Londýně. Právě tato nemocnice vykazovala pro hledače starých tkáňových vzorků od počátku největší potenciál.

Jde totiž o nejstarší dětskou nemocnici v anglicky mluvícím světě. Založena byla již roku 1852 lékařem Charlesem Westem a bez zajímavosti není ani fakt, že většinu peněz na její stavbu daroval spisovatel Charles Dickens.

Nakonec se badatelům podařilo nalézt celou sadu vzorků sahajících až do 20. let 20. století. Tři z nich podrobili molekulárně-biologické analýze. Přečtené genomy nebyly bez chyb, ale jejich kvalita by se dala označit jako ucházející.

U všech tří vzorků se navíc podařilo identifikovat typické mutace zodpovědné za jednotlivé typy rakovinného bujení: První případ představoval embryonální rhabdomyosarkom, agresivní formu rakoviny, která se rozvíjí na neúplně vyvinutých svalech.

Kanonická mutace zodpovědná za tento typ rakoviny označovaná jako NRAS Gln61Arg byla zřejmá na první pohled. Druhý a třetí případ, rakovinné bujení bílých krvinek a nádor stěny drobných cév, rovněž vyzradily svou konkrétní příčinu – mutace označované jako NOTCH1 a ASXL1.

Leckdo by se mohl ptát, na co jsou podobné výkony dobré. Koneckonců, moderních vzorků máme díky rozvinutému zdravotnictví větší množství, než jaké kdo stihne důkladně prostudovat. Historické záznamy o charakteru rakovinného bujení v minulých staletích ale mají své nezastupitelné místo. S jejich pomocí můžeme například odhalit různé nesamozřejmé rakovinotvorné látky, se kterými naši předkové běžně přicházeli do styku. Celá řada z nich totiž vede k velmi specifickým typům rakovinného bujení, se kterými se dnes už příliš nesetkáváme.

Kromě toho existují extrémně vzácné typy nádorů, na které lékaři narazí jen jednou za mnoho let. Právě tyto nádory ale mohou leccos napovědět o vývoji a fungování našeho těla, nebo dokonce odhalit, jak se vypořádat s rakovinami jiných, daleko častějších, typů.