Balená voda se během posledních dekád stala globálním fenoménem. Podle odhadů se jí ročně prodají stovky miliard litrů a spotřebitelé za ni platí až tisíckrát více než za vodu z kohoutku. Přestože je marketing plný obrazů horských pramenů a nedotčené přírody, vědecké analýzy naznačují, že rozdíl mezi balenou a kohoutkovou vodou je často menší, než si myslíme — a někdy dokonce žádný.

Co vlastně pijeme z plastové lahve

Jedním z hlavních problémů balené vody jsou mikroplasty. Studie publikovaná v roce 2024 analyzovala stovky vzorků balené vody a zjistila, že prakticky všechny obsahovaly drobné plastové částice — často v řádech desítek tisíc částic na litr. Tyto částice pocházejí nejen z lahví samotných, ale i z uzávěrů a výrobního procesu. 

Mikroplasty jsou natolik malé, že mohou procházet biologickými bariérami v těle. Byly nalezeny v krvi, plicích, placentě i mozkové tkáni. Přestože věda stále zkoumá jejich dlouhodobý dopad, roste shoda, že pravidelná konzumace mikroplastů není pro lidské zdraví žádoucí. 

Odborník na environmentální zdraví, citovaný v článku ScienceAlert, upozorňuje, že právě balená voda je jedním z hlavních zdrojů mikroplastů v lidské stravě. Voda z kohoutku jich podle většiny měření obsahuje výrazně méně. 

Chemie ukrytá v obalech

Dalším rizikem jsou chemické látky, které se mohou z plastových obalů uvolňovat do vody. Jde například o bisfenoly (BPA a jejich náhrady), ftaláty nebo antimon, který se používá při výrobě PET lahví. Tyto látky mohou působit jako endokrinní disruptory — tedy narušovat hormonální systém člověka.

Riziko uvolňování chemikálií se zvyšuje při vystavení lahví teplu nebo slunečnímu záření, například během přepravy nebo skladování v autě. To je běžná praxe, kterou spotřebitel nemá šanci kontrolovat. 

I když koncentrace těchto látek obvykle nepřekračují zákonné limity, odborníci upozorňují, že dlouhodobé působení nízkých dávek není dostatečně prozkoumané — zejména u dětí, těhotných žen a citlivých jedinců. 

Je balená voda přísněji kontrolovaná?

Rozšířeným mýtem je představa, že balená voda podléhá přísnějším kontrolám než voda z vodovodu. Ve skutečnosti je tomu často naopak. Ve většině vyspělých zemí musí být kohoutková voda testována velmi pravidelně a splňovat přísné hygienické normy. Výsledky bývají veřejně dostupné a transparentní.

Balená voda je naproti tomu často regulována jako potravina, nikoli jako veřejná služba. To znamená méně časté testování a nižší požadavky na zveřejňování výsledků. Některé značky navíc používají obyčejnou upravenou kohoutkovou vodu, kterou pouze filtrují a balí. 

Ironií je, že spotřebitelé platí vysokou cenu za produkt, který nemusí být kvalitnější — a v některých ohledech může být dokonce horší. 

Environmentální daň balené vody

Vedle zdravotních aspektů nelze ignorovat ani ekologický dopad. Produkce plastových lahví spotřebovává obrovské množství fosilních paliv a vody. Pouze část lahví se skutečně recykluje — zbytek končí na skládkách, ve spalovnách nebo v oceánech. 

Plasty se v přírodě rozpadají na mikroplasty, které se dostávají zpět do potravního řetězce — a nakonec i na náš stůl. Tím se uzavírá kruh, kdy balená voda přispívá k problému, jehož důsledky sama nese. 

Kdy má balená voda smysl

Odborníci zdůrazňují, že balená voda není vždy špatná volba. Má své místo v krizových situacích, při cestování do oblastí s nebezpečnou vodou nebo při přírodních katastrofách. Pro každodenní pití v zemích s kvalitní vodovodní sítí však její přínos výrazně klesá. (who.int)

Pro běžnou domácnost je podle expertů často lepší investovat do kvalitního filtru na kohoutkovou vodu. Ten může snížit obsah chloru, některých kovů i mikroplastů — a zároveň minimalizovat plastový odpad. 

Psychologie „čistoty“

Zajímavé je, že obliba balené vody souvisí i s psychologií. Lidé mají tendenci spojovat balení, značku a cenu s vyšší kvalitou. Marketing, který pracuje s přírodními motivy a slovníkem „čistoty“, posiluje dojem bezpečí — i když vědecká data tento pocit nepotvrzují. 

Tento rozpor mezi vnímáním a realitou je podle odborníků klíčový. Spotřebitelé často volí balenou vodu ze strachu, nikoli na základě faktů. Přitom kvalitní pitná voda z kohoutku patří mezi největší úspěchy moderní veřejné infrastruktury.

Varování expertů je jasné: balená voda není automaticky čistší, zdravější ani bezpečnější než voda z kohoutku. Často obsahuje mikroplasty, může být kontaminována chemikáliemi z obalů a její ekologická stopa je výrazně vyšší.

To neznamená, že bychom se měli balené vody bát — ale že bychom ji měli vnímat realisticky. Skutečná kvalita vody se nepozná podle etikety, ale podle zdroje, kontroly a transparentnosti. A někdy se ta nejlepší volba skrývá přímo v našem vlastním kohoutku.