Codex Atlanticus je unikátní sbírka sestavená z poznámek a skic renesančního génia Leonarda da Vinciho (1452 - 1519). Jeho části jsou věnovány například padákům, kuším, dělům nebo vodním kolům. Obsahují ale také filozofické úvahy či studie uměleckých děl, ke kterým se autor teprve chystal.

Před několika lety se na listech kodexu začaly objevovat podivné černé skvrny. A to navzdory tomu, že je od roku 1997 umístěn v řízeném mikroklimatu v milánské Biblioteca Ambrosiana.

Multispectral imaging sheds light on deterioration of mid-twentieth-century restoration to Leonardo da Vinci's 'Codex Atlanticus': https://t.co/UXOkODR3F1

— Conservation at University of Lincoln (@UoLConservation) April 20, 2023

Černání se projevilo na 210 listech kodexu a vyděsilo kurátory, kteří ho poprvé zaznamenali v roce 2006. Začali se obávat, že největší sbírka Leonardových kreseb a spisů může podlehnout zkáze.

Skvrny už experti několikrát prozkoumali, přesto není zcela jasné, co je způsobuje.

V podezření restaurátoři

Studie v minulých letech vyloučily, že by skvrny způsobilo biologické poškození. Nový výzkum, ve kterém experti z Polytechnické univerzity v Miláně zkoumali stránku kodexu nazvanou Folio 843 pomocí sofistikovaných metod fotoluminiscenčního a fluorescenčního zobrazování, naznačil možný původ skvrn. Jistotu však badatelé nemají.

Leonardo da Vinci, autoportrét. | zdroj: Profimedia Výzkumníci, kteří své poznatky detailně popisují ve studii publikované v odborném žurnálu Scientific Reports, mimo jiné zjistili, že v silně potřísněných oblastech kodexu, na okrajích, kde byly listy svázány, se nachází škrob a vinylové lepidlo.

„Směs polyvinylacetátu a škrobových lepidel jsme zjistili v oblasti blíže k foliantu, což je oblast, která se jeví jako ztmavlá. Ještě však zbývá určit, zda degradační reakce tohoto syntetického lepidla (spolu s hydrolýzou papíru) mohly hrát nějakou roli při zčernání listů kodexu,“ cituje ze studie magazín IFL Science.

Vědecký tým také nalezl v dutinách na paspartovacím papíru oddělujícím stránky kodexu kulaté anorganické nanočástice tvořené rtutí a sírou, které identifikoval jako metacinabar – sulfid rtuťnatý v „neobvyklé černé krystalické fázi“.

„Po důkladném studiu metod uchovávání papíru jsme formulovali některé hypotézy o vzniku metacinabaru. Usazeniny jsou patrně výsledkem restaurování kodexu v opatství Grottaferrata v letech 1962 až 1972, kdy byly stránky kodexu odděleny paspartou,“ píše se ve studii.

Konečný verdikt ještě neznáme

Nález rtuti by podle expertů mohl souviset s přidáním antivegetativní soli do směsi lepidla používaného při restaurátorských technikách v Grottaferratě. Tato sůl byla patrně aplikována pouze v určitých částech sbírky paspartou.

Rtuť a síra na paspartovacím papíru kodexu. | zdroj: Kredit-Politecnico di Milano

Síra podle předpokladu výzkumníků souvisí s tehdejším vysokým znečištěním ovzduší v Miláně. V sedmdesátých letech minulého století v něm byla vysoká koncentrace oxidu siřičitého. Může však pocházet také z přísad použitých v lepidle, které časem mohou reagovat se solemi rtuti za vzniku metacinabrových částic, způsobujících černé skvrny.

Autoři ve studii upozorňují, že, definitivní závěry přinese až jejich další výzkum. Měl by také odpovědět na otázku, jak zabránit dalšímu případnému černání listů kodexu, které dokládají genialitu všestranné renesanční osobnosti.