Výzkumníci jsou přesvědčeni, že slavní renesanční malíři jako Leonardo da Vinci, Sandro Botticelli a další experimentovali s vaječným žloutkem. Přimíchávali ho do olejových barev, aby obrazy lépe odolávaly vlhkosti a aby zabránili jejich vrásnění a žloutnutí.

Vědci to popisují ve studii zveřejněné v časopise Nature Communications. „Výzkum malířských návyků starých mistrů by mohl zlepšit uchování neocenitelných uměleckých děl,“ píše se v ní.

Zázračný žloutek

Leonardo da Vinci. | zdroj: Profimedia Stopová množství bílkovin jsou v klasických olejomalbách zjišťována už dlouho, vesměs je ale experti připisují kontaminaci. Nová studie nicméně naznačuje, že vaječný žloutek přidávali do barev samotní umělci, byť se o tom příliš nezmiňovali.

„Existuje o tom jen málo písemných pramenů a dosud nebyla provedena žádná vědecká práce, která by téma zkoumala do takové hloubky,“ cituje stanice CNN jednu z autorek studie Ophelii Ranquetovou z Technologického institutu v německém Karlsruhe. „Naše výsledky ale jasně ukazují, že i s velmi malým množstvím vaječného žloutku se dá dosáhnout úžasné změny vlastností olejové barvy,“ upozorňuje výzkumnice.

Vědci ve studii rekonstruovali výrobu barev pomocí čtyř přísad – destilované vody, lněného oleje, pigmentu a vaječného žloutku. Míchali tak dvě oblíbené a klíčové barvy renesančních umělců – olovnatou bělobu a ultramarínovou modř.

Během experimentování se prokázalo, že přidání vaječného žloutku do barev má dlouhodobé účinky, které přesahují pouhou estetiku. Žloutek působí jako antioxidant zpomalující nástup tvrdnutí. Pomáhá také zastavit degradaci barvy.

Vaječné bílkoviny potlačují pronikání vody do barvy ve vlhkém prostředí. A zatímco barvy zasychají, pomáhají také předcházet žloutnutí a vrásnění, „což byl problémy, se kterým se na některých malbách setkal i Leonardo da Vinci", upozorňují výzkumníci ve studii.

Chemické reakce mezi olejem, pigmentem a bílkovinami ve žloutku přímo ovlivňují chování barvy a její viskozitu. „Například pigment olovnaté běloby je poměrně citlivý na vlhkost, ale pokud ho pokryjete vrstvou bílkovin, je vůči ní mnohem odolnější, takže se barva poměrně snadno nanáší,“ vysvětluje Ranquetová.

„Přídavek vaječného žloutku je výhodný v tom, že dokáže vyladit vlastnosti barev,“ dodává autorka studie, „například tím, že se jinak projeví jejich stárnutí. Díky antioxidantům obsaženým ve žloutku trvá delší dobu, než barva zoxiduje.“

Jistotu nemáme, ale…

Analýza odhalila stopovou přítomnost bílkovin na malbách da Vinciho a Botticeliho. Není však možné prokázat, že se tyto bílkoviny nedostaly na plátna kontaminací, ale že je do barev přimíchali sami umělci ve vaječném žloutku.

Autoportrét malíře Sandra Botticelliho (zcela vpravo) v obraze Klanění mudrců v Uffizi. | zdroj: Profimedia

S ohledem na vlastnosti žloutku, kvalitu olejových barev a zachovalost obrazů však výzkumníci předpokládají, že tuto ingredienci malíři používali záměrně.

Maria Perla Colombiniová, profesorka analytické chemie na univerzitě v italské Pise o studii píše: „Nové poznatky, které vědci předkládají, významně přispívají nejen k lepšímu uchovávání a ochraně uměleckých děl, ale také k lepšímu pochopení dějin umění.“