Archeologové objevili v Izraeli „chybějící článek“ ve vývoji abecedy. Odhalili úlomek 3450 let staré nádoby popsané znaky stojícími mezi dvěma známými okamžiky ve vývoji písma.

Úlomky našli archeologové již v roce 2018 u starověké pevnosti Tel Lachiš. Analýza objevu, kterou popisují v magazínu v Antiquity, však zabrala dva další roky.

Nejprve pomocí radiokarbonového datování ječmenu uloženého v nádobě určili vědci její stáří. Potom se věnovali nápisu. Zjistili, že nabízí pohled do zlomového období vývoje písma. Na konci doby bronzové byla totiž abeceda žhavou inovací.

Pozdrav z doby bronzové

Abeceda umožňovala cosi do té doby nevídaného – obsahovala symboly, které reprezentovaly zvuky. Ty bylo možné skládat do slov. Díky tomu si mluvčí vystačil jen s poměrně omezeným počtem symbolů.

Předešlé formy písma obvykle využívaly nepřeberného množství znaků pro různé objekty a činnosti. Příkladem je nejznámější obrazové písmo, egyptské hieroglyfy.

Právě v Egyptě však několik staletí před izraelitskou nádobou vznikly první univerzální hieroglyfy označující zvuky, které bylo možné skládat do slov.

Jejich prvotní smysl byl gramatický, později se ale začaly používat i pro přepis cizích výrazů, pro které Egypťané neměli žádné původní znaky. Odhaduje se, že podobné prapůvodní abecedy využívající hieroglyfů mohly vznikat v době 1800 až 2000 let před naším letopočtem.

Následně se z nich zrodilo protosinajské písmo, které bylo základem fénického písma nastupujícího někdy mezi 14. až 11. století před naším letopočtem. Z něj jsou odvozeny všechny další současné abecedy.

Fénické písmo přímo či nepřímo vdechlo život hebrejským a arabským formám písma, stejně jako řecké alfabetě, cyrilici i latince.

Střep nalezený nedaleko Tel Lachish tedy leží doslova mezi dvěma zásadními momenty vývoje písma tak, jak ho známe. Co se však na izraelské nádobě vlastně píše?

Hledání ztraceného času

Nápis se skládá z dvojice krátkých slov: první obsahuje písmena ayin, bet a dalet, druhé písmena nun, pe a tav. Pro českého čtenáře nemá smysl hledat podobnost se soudobými písmeny latinky, některé ze znaků však sdílejí podobnost i s dodnes používanými znaky v hebrejštině.

Jiné znaky naopak prozrazují egyptskou a protosinajskou inspiraci – písmeno ayin tak stále využívalo egyptský hieroglyf pro oko. To není nové zjištění, ale potvrzuje to tehdejší trendy při vývoji abecedy. Studium vývoje abecedy je díky tomu bohatší o víc příkladů toho, jak jsme se ji naučili psát.

Samotný význam obou slov ale badatelé nezjistili. Přítomná slova jsou jen částí celého nápisu, který byl na nádobě. Víme jen, že písmena prvního slova mohla (ale nemusela) být součástí nápisu "otrok". To však neznamená, že celé slovo muselo být o otroctví.

Badatelé uvažují, že na nádobě mohla být jednoduše dvě lidská jména patřící majitelům nádoby či jejího obsahu. Takové detaily však už jsou ztraceny v osidlech dějin.