Vzácný a netradiční hybrid

V 80. letech jeden grónský lovec zastřelil velrybu, ale ne ledajakou. Proslavila se totiž svým podivným vzhledem. Lovci přišla lebka natolik podivná a zajímavá, že si ji vystavil na střeše své dílny. Uplynulo několik let a osadu lovce navštívil profesor Mads Peter Heide-Jørgensen z Institutu přírodních zdrojů Grónska, který rysy lebky okamžitě rozpoznal. S oním lovcem, který velrybu zastřelil, udělal rozhovor a tuto kuriozitu nechal poslat do Kodaně. Od té doby je lebka uložena v Zoologickém muzeu v Kodani, které je součástí Dánského přírodovědného muzea.

Dnešní doba samozřejmě nabízí zcela jiné možnosti 80. léta. K identifikaci původce lebky byla použita DNA analýza a stabilní izotopová analýza a vzešel z toho tvor opravdu netradiční: hybrid samce běluhy a samice narvala. "Pokud je nám známo, je tohle první a jediný důkaz na světě, že se tyto dva druhy arktických velryb mohou křížit," řekla Eline Lorenzenová – evoluční bioložka a kurátorka Dánského přírodovědného muzea v Kodani a vedoucí autorka studie.

Bizarní sada zubů

Hybridní lebka je větších rozměrů než hlava narvala nebo běluhy. To, co z ní však činí unikát, jsou především zuby. Narvalové mají jen jeden, výjimečně dva dlouhé a spirálovité kly, běluhy disponují souborem jednotných kuželovitých zubů, které jsou zarovnány v úhledných řadách. Hybridní lebka má řadu dlouhých, spirálovitých a špičatých zubů, které jsou horizontálně šikmé.

"Tato velryba má bizarní sadu zubů. Analýza izotopů nám umožnila zjistit, že strava tohoto zvířete byla zcela odlišná od stravy narvalů a běluh (drobné rybky a mořští živočichové)  – a je možné, že zuby zvířete ovlivnily jeho strategii krmení," řekl spoluautor studie Mikkel Skovrind, doktorand z Dánského přírodovědného muzea.

Zatím není jasné, co tyto dva druhy kytovců vedlo ke spárování. Analýzy genomů narvalů a běluh neprokázaly křížení těchto dvou druhů minimálně po 1,25 milionu let jejich evolučních dějin. Buď je tedy křížení mezi narvaly a běluhami vzácné, nebo jde o nový fenomén.

Podle Lorenzenové ale nikdy nebylo zaznamenáno ani pozorováno. Zároveň upozorňuje na to, že ona i její kolegové používali nové analytické metody, které byly vyvinuty teprve nedávno. "Existují opravdové drahokamy ve světových sbírkách přírodních dějin, které nám mohou poskytnout klíčový pohled na vývoj a rozmanitost života na Zemi," dodala.

Je zajímavé vracet se k starým nálezům, které jsou uloženy ve sbírkách po celá desetiletí a aplikovat na ně nové metody výzkumů. Třeba tak budou mít vědci příležitost najít další a ještě zajímavější hybridy, o kterých jsme dosud neměli tušení.

Studii zveřejnil server Science Daily.