V roce 2007 Inuitští lovci v Aljašce objevili šokující pozůstatek minulosti — část harpuny v boku nedávno ulovené velryby druhu grónské (Balaena mysticetus). Tento nález poskytuje nevídaný příspěvek k odhadu věku tohoto jedince i druhu jako takového, a otevírá otázky: jak je možné, že tělo mořského savce neslo kovové ostří po celé desetiletí? A co to říká o odolnosti a biologii těchto kolosů?

Když se řekne velryba, představíme si obrovského plejtváka, jenž rozevřeným chřtánem nabírá hromady krilu. Před 30 až 23 miliony let v oligocénu však připomínaly velryby spíše dravé, ozubené delfíny trhající svou kořist na kusy.

Zůstane jediným zvukem v oceánech řev motorů lodí? Podle vědců z amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) život pod hladinou kvůli klimatickým změnám utichá. Když oceán zasáhne vedro, písně plejtváků se stávají vzácnějšími a tiššími. Jejich vokalizace klesla během šesti let o 40 procent.

Když se mluví o mořích a oceánech, většina lidí si představí plankton, ryby nebo korály. Jenže podle vědců má zásadní roli v udržení zdravého mořského ekosystému i něco, co by čekal málokdo: velrybí moč. Tento přehlížený „vedlejší produkt“ je totiž bohatý na živiny a udržuje oceány produktivní a plné života.

Uloví tak více potravy a ušetří energii.

Byl to neuvěřitelně těžký tvor. Jeho jeden obratel vážil celý metrák.