Pokud bychom vycházeli z výzkumu španělských paleontologů, tak si naši předci v zimě – před tím, než se uložili ke spánku – nepřáli "dobrou noc ", ale "dobrou zimu".

Proč? Protože přezimovali. Vědci z kosterních pozůstatků dospěli k závěru, že si dopřávali zimní spánek.

Zdraví nebezpečná hibernace

Zimní spánek, odborně se mu říká hibernace, je reakcí, kterou se živočichové vypořádávají s nedostatkem dostupné potravy během zimního období. Přečkají ho v úkrytu, v klidovém stavu a při útlumu fyziologických procesů - při nižší tělesné teplotě a nižší spotřebě kyslíku, ve stavu nazývaném hibernakulum. Do něj se dokážou uvést třeba medvědi, netopýři, ježci, křečci, anebo syslové.

Proč by to tedy nedokázali (pravěcí) lidé, kteří se za doby ledové museli vypořádat s dlouhým obdobím mrazů a nedostatku potravy?

Tuto otázku si položili členové týmu vedeného paleoantropologem Juanem-Luisem Arsuagou poté, co analyzovali kosterní pozůstatky našich předků z věhlasného naleziště fosilií v jeskyni Sima de los Huesos na severu Španělska pocházející z doby před více než 400 tisíci lety.

Pomocí histologie, CT skenů a makrofotografie vědci zjistili, že ve fosiliích jsou patrné výrazné sezonní výkyvy.  Ve studii zveřejněné na webu L’Anthropologie, upozorňují, že růst kostí se během zimy téměř zastavil, což odpovídá tomu, jak se chovají kosti jiných savců, kteří se ukládají k zimnímu spánku.

Ve zkamenělých kostech našich předků vědci také narazili na známky jejich narušení, které se vyskytují v kostech hibernujících zvířat. Zjistili v nich hyperparatyreózu projevující se vysokou hladinou vápníku a fosforu. Ve studii pak předložili hypotézu, podle které předci lidí přecházeli do hibernace, díky níž přežili chladnou zimu s omezenými zásobami potravy.

"Hibernovali. My na to usuzujeme z narušeného vývoje jejich kostí…  Hibernace nejsou vždy zdravé, někdy však bývají nutné k přežití," cituje list El País profesora Juana-Luise Arsuagu.

Jen napůl jako medvědi?

Moderní člověk hibernovat nedokáže. K zimnímu spánku se neukládají ani obyvatelé končin blízkých pólům.

Španělští antropologové však ve své studii připomínají, že obyvatelé oblastí s douhou zimou mají zdroje, o jakých se našim předchůdcům nesnilo – mimo jiné sobí tuk a mořské ryby. Díky nim dostávají tolik energie, že zimní spánek už nepotřebují.

Někteří experti namítli, že u lidí je jedním z orgánů, které potřebují vysoký přísun energie, mozek. A ten musí být v chodu i při zimním spánku. Autoři studie však mají za to, že pravěcí lidé mohli hibernovat třeba jako medvědi, během nepravého zimního spánku, který se nazývá pohyblivou hibernací. V něm se jejich teplota sníží jen mírně a zvířata se mohou kdykoli lehce probudit. Je to vlastně cosi mezi hibernací a nočním spánkem.

Autoři každopádně chtějí ve výzkumu hibernace pokračovat. Chystají se hledat její stopy v dalších kosterních nálezech našich předků.