Vědci v nové studii dospěli k závěru, že hmyz má s vysokou pravděpodobností centrální nervovou soustavou schopnou cítit bolest. Naznačují to paradoxně nervové buňky, které bolest dokážou vypnout.

Proč je bolest důležitá

Bolest plní významnou úlohu – varuje nás, že je s naším tělem cosi v nepořádku. Říká se tomu nocicepce a dá se to pokládat za další smysl.

Podle hlavní autorky nové studie publikované na webu Proceedings of the Royal Society B Matildy Gibbonsové z fakulty biologických věd na Univerzitě královny Marie v Londýně je to nocicepce, co nás vede k reflexním reakcím – k útěku před nebezpečím, anebo naopak k boji s nepřítelem.

Nocicepce nemusí být totéž, co známe jako prožívání bolesti. Víme však, že hmyz je nocicepce schopen – když chytíte mouchu, divoce na to reaguje.

Vědci ale dosud nepozorovali, že by hmyz, třeba na rozdíl od savců, dokázal nocicepci také kontrolovat či tlumit

Paradoxně právě schopnost „odolávat nocicepci“ přitom podle výzkumníků, kteří se podíleli na nové studii, svědčí o existenci nám známého pocitu bolesti u hmyzu. Například u vojáků víme, že po zranění v boji mohou pociťovat bolest, ale uvolněný adrenalin tento pocit dočasně utlumí.

Totéž můžeme pozorovat u nám blízkých vyšších živočichů, ale u hmyzu to je složitější. Je nám vzdálenější, hůř se pozoruje. Nevíme s jistotou, provází-li u nich nocicepci pocit bolesti. U části badatelů proto panoval názor, že hmyzí nocicepce je bližší hmatu – varování o riziku bez nutné bolesti.

„Jednoduché reflexy existují také u poměrně jednoduchých živočichů, jako jsou například červi, ale nemusí přitom být nezbytně spojeny s nějakým prožitkem bolesti nebo s utrpením,“ vypověděla bioložka Gibbonsová v rozhovoru pro časopis Newsweek.

Jak tedy rozeznat bolest u zvířete od pouhé nocicepce? Výzkumníci nalezli odpověď ve srovnání nervových systémů.

Brouk vám to neřekne, ale…

U savců se o řízení nocicepce starají speciální nervové buňky v mozku. Pokud víme, že savci cítí bolest, můžeme zkusit odhalit obdobné nervové buňky u hmyzu, a tak potvrdit či vyvrátit jejich vnímání bolesti.

Právě tak postupoval tým bioložky Matildy Gibbonsové.

Poté, co přezkoumali hromadu neurobiologických a behaviorálních analýz, vědci dospěli k názoru, že hmyz má nervový systém schopný tlumit reakce na možné bolestivé pocity. Stejně jako nám a dalším vyšším tvorům tato schopnost dovoluje i hmyzu přizpůsobovat se rizikovým situacím.

To sice není přímý důkaz existence bolesti u hmyzu – bez možnosti zeptat se hmyzu na prožitky a při současných technologiích se to dá pokládat za nejlepší možný závěr. Bolest se obtížně měří i mezi lidmi, jejich reakce jsou odlišné, přesto víme, že bolest cítíme. Odhalení nervových buněk ovlivňujících změny bolesti se proto dá pokládat za silnou indicii existence bolestivého prožitku u hmyzu.

„Funkce tlumení nocicepce u lidí spočívá ve snížení bolesti v situacích, kdy je pocit bolesti neužitečný,“ upozorňuje Gibbonsová s odkazem na situace, jako je například úprk před ohrožením, při němž je pro přežití výhodnější ignorovat bolest než se zastavit a prožívat ji. „Pokud má hmyz tuto schopnost, je reálné, že se u něj vyvinula podobná cesta, jak se vypořádat s pocity bolesti,“ upozorňuje.

Věděl to už Darwin

Vše tedy ukazuje na to, že jedinci z říše hmyzu nejsou pouhé „biologické stroje“, za které je pokládali někteří badatelé v minulosti.

Je to však skutečně nový poznatek? Už Charles Darwin, jeden ze zakladatelů biologie, v roce 1872 napsal, že „hmyz umí vyjádřit hněv, děs, žárlivost i lásku svými vlastnímu komunikačními prostředky“.

Jeho zapomenuté tvrzení dnes objevujeme.