O tom, že mají včely s lidmi bohatou společnou historii, svědčí už malby plástvovitých ornamentů v prehistorických jeskyních nebo rytiny včel na stěnách staroegyptských monumentů.

Včely odnepaměti lákaly pozornost učenců složitou strukturou společenstva, všeobecnou harmonií a téměř dokonalou dělbou práce: "Nešlo by to podobně zařídit i v naší, lidské, společnosti?" K jejich chovu ovšem vedly i daleko "přízemnější" pohnutky.

Naši předkové nebyli o nic méně mlsní než my a včelí med představuje jedno z mála sladidel, která lze najít ve volné přírodě. Přinejmenším v našich končinách pravděpodobně tvořil hlavní zdroj lehce zužitkovatelných cukrů až hluboko do novověku.

Včely ovšem vyrábějí více užitečných produktů než med. Nejvýznačnější místo mezi nimi zaujímá včelí vosk, který našel v domácnostech našich předků nejedno využití. Kromě různých technických, medicínských, rituálních a kosmetických účelů například až do 19. století představoval nejkvalitnější materiál pro výrobu svící.

Včelí vosk je zajímavý i z chemického hlediska. Bohatá směs kratších i delších uhlovodíkových řetězců oplývá unikátními vlastnostmi. Především velmi účinně odpuzuje vodu, což přispívá k dlouhodobé výdrži voskových zbytků na archeologických nalezištích. Prokazatelné stopy po včelím vosku je možné identifikovat i na tisíce let starých artefaktech. Právě tuto vlastnost vosku lze využít při detektivním pátrání po prvních včelařích.

Mnohočlenný mezinárodní tým prozkoumal různá archeologická naleziště v Evropě a na Blízkém východě s cílem identifikovat nepopiratelné stopy po včelím vosku. V mnoha oblastech posunuli první prokazatelné využití včel o mnoho tisíciletí do minulosti. Například v Anatolii, dnešním Turecku, se nacházejí stopy po vosku už na nejstarších nádobách ze sedmého tisíciletí před naším letopočtem.

Velmi intenzivně využívali včelí vosk i pradávní obyvatelé Balkánského poloostrova, a to už v šestém tisíciletí před naším letopočtem. Podobně jsou na tom také nálezy z kontinentální Evropy. Jen o tisíc let méně mají nálezy včelího vosku ze severní Afriky, vůbec první takto dávné stopy po využití včel v této oblasti.

Na druhou stranu, stopy po včelím vosku výzkumníci překvapivě nenalezli na Pyrenejském poloostrově. Nejsevernější známky po historickém chovu včel potom končí v oblasti dnešního Dánska. Včelám se v severní Evropě v takto dávných dobách zřejmě kvůli chladnějšímu klimatu příliš nedařilo.

Nejstarší nálezy po chovu včel na Britských ostrovech a ve Skandinávii sahají "jen" do přelomu čtvrtého a pátého tisíciletí před naším letopočtem. V každém případě jsou ale včely jedním z našich nejstarších souputníků.