Nehoda ruského nosiče Sojuz může výrazně pomoct Elonu Muskovi

- Vesmír autor: Ladislav Loukota

Nouzové přistání ruského nosiče Sojuz může spustit krizi, kterou pilotovaná kosmonautika ještě nezažila. Nehoda jediné lodi schopné převážet lidskou posádku, by mohla v nejčernějších scénářích vést až k opuštění a zakonzervování Mezinárodní vesmírné stanice. Pokud tedy nepřijde na pomoc Space X miliardáře Elona Muska.

Pokud posádku Mezinárodní vesmírné stanice nebude mít kdo vyzvednout, bude muset stanici zakonzervovat a opustit vlastní záchrannou lodí Sojuz

Pokud posádku Mezinárodní vesmírné stanice nebude mít kdo vyzvednout, bude muset stanici zakonzervovat a opustit vlastní záchrannou lodí Sojuz,zdroj: Profimedia.cz

Poprvé od roku 2003 a tragické havárie raketoplánu Columbia si ve čtvrtek pilotovaná kosmonautika prošla výraznější krizí. Dvoučlenná, americko-ruská posádka mise Sojuz MS-10 složená z Nicka Haguea a Alekseje Ovčinina, která měla vyletět na Mezinárodní vesmírnou stanici, se dočkala napínavé "letové anomálie".

V jejím důsledku byl let dvě minuty a 45 sekund od startu přerušen. Posádka se vrátila na Zemi po balistické dráze, protrpěla si při tom přetížení 6,7 G, krátký let se však naštěstí obešel bez zranění. Dost možná jím však přesto může započít unikátní krize, jakou pilotované lety do vesmíru ještě nezažily.

Jen jedna jediná loď

Od té doby, co byly americké raketoplány STS po roce 2011 poslány o důchodu, existuje pro lety posádek k Mezinárodní vesmírné stanici jenom jediná loď - modul Sojuz v držení Ruské federace, který se prvního letu dočkal již v roce 1967. Bylo by dobré zmínit, že nemá valný smysl ze včerejší nehody obviňovat "zastaralou techniku". Pokud něco, lodě Sojuz několikrát prošly modernizací a osvědčily se jako velmi spolehlivý dopravní prostředek pro lety do kosmu.

Konec konců, skutečnost, že záchranný systém ve čtvrtek fungoval na jedničku, jejich užitečnost znovu potvrdila. Sojuz si poslední podobnou krizi protrpěl v roce 1975, a také tehdy se to obešlo bez obětí.

Posledních sedm let však pro pilotované mise chybí druhá, záložní loď. Od roku 2015 se jí měly stát komerční lodě Crew Dragon společnosti SpaceX a CST-100 Starliner společnosti Boeing. Vlivem odkladů a testování však obě lodě čeká pilotovaný let přinejlepším v půlce roku 2019. Spojené státy, ale vlastně i všechny další země podílející se na projektu Mezinárodní vesmírné stanice, jsou tak zatím odkázány na Rusko.

Hrozí opuštění ISS i na několik let

Za čtvrteční nehodu mohlo selhání jednoho urychlovacích bloků samotné rakety, nikoliv lodi. Systém Sojuz jako celek má však až do ukončení vyšetřování tak či onak zákaz dalších startů.

"Rusko již mnoho let trápí nedostatečná kontrola kvality práce," míní Dušan Majer ze serveru Kosmonautix.cz, "Doposud se problémy pilotované kosmonautice vyhýbaly. To, že se v ní nyní projevila taková závada je na jedné straně pokračováním určitého trendu, ale na druhou stranu je to překvapivý vývoj. Pilotovaná kosmonautika byla v ruském kosmickém programu až doposud ostrovem stability."

Pro stávající tříčlennou posádku Mezinárodní vesmírné stanice, nazvanou Expedice 57, to prozatím neznamená nic kritického. Stanici nadále velí německý kosmonaut ESA Alexander Gerst, kterému sekunduje americká astronautka Serena M. Auñón-Chancellor a ruský kosmonaut Sergej Prokopjev.

Nedočkají se sice posil v podobě Ovčinina a Haguea, krom plánovaných experimentů však včerejší selhání žádného z nich neohrožuje. Jejich návrat na Zemi byl naplánovaný na polovinu prosince, a do té doby může vyšetřování nehody nosiče Sojuz i skončit.

Pokud se tak však nestane, dost dobře se může objevit problém, který kosmonautika zatím nikdy neměla. Mezinárodní vesmírná stanice je totiž navržena na kontinuální udržování. Bude-li se vyšetřování protahovat, Expedice 57 může být nucena stanici draze zakonzervovat a vrátit se domů vlastní (navrtanou) lodí Sojuz.

Panují obavy, že při delším protahování celé šlamastiky by takový stav mohl trvat měsíce nebo i roky. Opětovná reaktivace stanice by totiž byl úkol sám pro sebe a při bídných rozpočtech kosmických agentur by mohlo v součtu skoro být "jednodušší" se raději věnovat budoucím misím, či reaktivaci odložit na "lepší roky".

Politická otázka

Takový černý scénář je samozřejmě zatím velmi hypotetický, situaci však rozhodně neulehčuje komplikovaná mezinárodní situace panující mezi USA a Ruskem. Po Ukrajinské krizi z let 2015 až 2017 si sice prezidenti Donald Trump a Vladimir Putin začali více notovat, to však neznamená, že spolupráce v kosmonautice je vždy bezproblémová.

Naposledy se to ukázalo na vyšetřování úniku vzduchu z navrtaného modulu Sojuz Expedice 57. Únik z 30. srpna letošního roku nejprve působil jako dílo mikrometeoritu či kosmického smetí, záhy se však ukázalo, že díra do vrchní kabiny Sojuzu byla navrtána úmyslně!

Několik dnů po zahájení vyšetřování se objevily neoficiální informace, podle nichž šlo o dílo jednoho z techniků, který si spletl místo pro cílené navrtání součástky a svou chybu nenahlásil. Vzniklou závadu pouze zalepil - modul tak prošel následnými testy, v kosmu však lepidlo vyschlo a krize byla na světě. Ačkoliv takový scénář působil veskrze autenticky, byť poněkud trapně, ruská agentura Roskomos začala informaci vehementně dementovat.

V některých ruských médiích se následně začaly objevovat spekulace nad americkou sabotáží a ačkoliv přímo Roskosmos podobné absurdity nepodpořil, před týdnem sám vyloučil chybu při výrobě modulu. Netřeba asi dodávat, že skutečná americká sabotáž působí jako krajně nepravděpodobný scénář, tak či onak však mezi kosmickými agenturami obou zemí zjevně panuje určitá nedůvěra. Nehoda Sojuzu ji může pomoct překonat, anebo také vyhrotit.

SLS u ledu

Rusko přitom bude ještě nějaký čas v kapacitě letů posádek udržovat náskok - v souvislosti s tím se totiž objevily další zákulisní informace o údajném protahování vývoje supernosiče SLS americké NASA. Ten by měl NASA odemknout plánované lunární mise, budování zdejší stanice a snad i let k Marsu.

Nepotvrzené, avšak důvěryhodné informace z 5. října přitom mluví o tom, že program SLS je na stodenní, možná však až roční pauze ve vývoji. První let SLS by se v takovém případě odsunul z roku 2020 nejméně o další rok, spíše však o několik dalších let. Jde-li o důsledek škrtů či má prodlužování jiné důvody, není známo.

Vzhledem k tomu, kolik kritických ohlasů proti SLS se vyrojilo po úspěších SpaceX s těžkým nosičem Falcon Heavy a ambicemi se supernosičem BFR, lze si představit i možnost přerušení (de facto však zrušení) vývoje SLS a přesměrování financí vstříc SpaceX. Faktem totiž je, že SLS skutečně je zastaralý (ač právě proto i vyzkoušený) koncept, a že jeho vývoj je už nyní značně ve skluzu.

Používat SLS k letům na Mezinárodní vesmírnou stanici by samozřejmě bylo asi jako létat ráno do príce tryskáčem . Situace však dokazuje jak nerozhodnost/podfinancovanost NASA, tak i absenci vlastního nosiče čistě v její gesci. Na jednu nehodu jsou samozřejmě výše uvedené informace poměrně velkou haldou spekulací - v součtu ale platí, že tím, kdo z celé situace může nejvíce profitovat, je paradoxně SpaceX Elona Muska.

Ta nedávno oznámilo, že první nepilotovaný let jeho Crew Dragon se mírně odsouvá na počátek roku 2019. Pilotovaný let by měl proběhnout v červnu 2019. SpaceX se však dušuje, že odklad prvního testu je způsoben čistě byrokracií, nikoliv technickými výzvami.

Pokud by tedy Sojuzy skutečně čekalo delší uzemnění a SLS další odklady, popřípadě situace měla za následek další zhoršení vztahů mezi americkými a ruskými kosmickými agenturami, Elon Musk by se snadno mohl nabídnout byrokratickou překážku překonat rychleji. Nebylo by to ostatně poprvé, co by se miliardář rád vžil do role zachránce.

Dušan Majer však tuto možnost jako realistickou nevidí. "Taková možnost prakticky nepřichází v úvahu," soudí Dušan Majer, "Certifikační proces má svá pravidla a vytváření jakéhokoliv tlaku na jeho urychlení by mohl napáchat více škody než užitku. Všichni víme, jak dopadlo tlačení na termíny před haváriemi Challengeru a Columbie. To už nikdo nechce opakovat, takže bude vhodné nechat certifikační proces běžet bez ohledu na tuto nečekanou událost." Je tedy otázkou, nakolik má nynější situace při případném delším odstavení Sojuzů jiné řešení než zakonzervování stanice. 

Nehoda lodi Sojuz tak může na první pohled působit jako typické "selhání se šťastným koncem". Ve skutečnosti však prakticky nemohla přijít v citlivějším okamžiku dalšího vývoje pilotované kosmonautiky.

Tagy: kosmická loď Sojuz Mezinárodní vesmírná stanice ISS Vesmír věda a technika dobývání vesmíru věda a poznání letectví a kosmonautika