Muskova raketa BFR může do 20 let do kosmu vynést až milion lidí

- Vesmír autor: Ladislav Loukota

Kosmický věk loni oslavil 60 let své existence, přesto se za hranice planety podívalo méně než 600 lidí. Brian Wang ze serveru Singularity Hub má však za to, že vyvíjený supernosič BFR miliardáře Elona Muska by mohl během 20 let od svého prvního letu dopravit do vesmíru miliony lidí. Ačkoliv jde jenom o korelaci součastnosti vs. historie experimentání dopravy, předkládá k tomu zajímavé argumenty.

Supernosič BFR miliardáře Elona Muska

Supernosič BFR miliardáře Elona Muska,zdroj: SpaceX

Spíše než o vědeckou práci vedle sebe Wang staví jednoduché extrapolace možných kapacit BFR a historická data. Daří se mu například najít podpůrný argument svědčící pro drastické snížení ceny letu - historicky totiž cena letů do kosmu skutečně dlouhodobě klesá. Ačkoliv tak můžeme mít pochyby, zdali zrovna Muskova BFR své ambice naplní, statistika svědčí nízké ceně letenky do kosmu během 20 let tak jako onak.

Například nosič Falcon 9, současná Muskova raketa, již uspěl v sedminásobném snížení ceny letu do kosmu ve srovnání s konkurencí. Není proto nepředstavitelné, že by snad stoprocentně recyklovatelný BFR mohl cenu dále rapidně snížit.

Wang situaci srovnává s tím, jak vypadaly transoceánské lety v éře vzducholodí (navíc by to musely být vzducholodě na jediné použití) a v éře letadel jako B-747. V roce 1934 byl letecky přepraven jeden milion lidí – létání bylo drahé, pomalé a rizikové. Největší stroje pojmuly kolem 50 až 74 lidí. Dnešní letouny přepraví až 500 lidí a osm milionů lidí vzlétne do vzduchu každý den.

Národ v kosmu

Jistá míra exponenciálního růstu dopravy tedy má své historické precedenty. Je-li tedy nízká cena letu relativně jistá, co to znamená pro vesmír? Od roku 1957 došlo dodnes na zhruba 5200 úspěšných startů do vesmíru. Drtivá většina těchto raket měla nosnost někde mezi pěti až deseti tunami.

Projekce BFR však mluví o tom, že malá flotila nosičů by dovedla (po řádném prozkoušení) provést až 3000 startů za rok, to celé při nosnosti 150 tun na nízkou oběžnou dráhu. Podobně jako v případě letecké dopravy tak celé uplynulé půlstoletí kosmického věku zabere – alespoň dle Wangovy vize – jenom fragment budoucí kosmické roční kosmické dopravy.

O'Neillův cylindr ve staré představě NASA

Závěrečné srovnání proto vychází z poslední historické paralely s kolonizací Ameriky. V roce vyhlášení nezávislosti USA měly americké kolonie, základ budoucí velmoci, populaci jenom kolem 2,5 milionu lidí - tedy čtvrtiny dnešního Česka. S teoretickými přepravními kapacitami flotily BFR však není nemožné představit si potenciál vybudování skutečných kosmických kolonií, jak si je představoval v 70. letech minulého století Gerard O'Neil. Možnost vynést do kosmu milion lidí žijících na desítkách či stovkách samostatných stanic pak působí jako logický důsledek celé úvahy.

Ve finále je jasné, že Wang uvažuje o tom, co by nový kosmický národ mohl znamenat i pro nás dole na planetě. Tím se však už dále nezabývá.

Zpátky nohama na z/Zem

Je nejspíše nasnadě, že proti celé úvaze lze vznést obrovské množství námitek. Počínaje tím, že jde o pouhou historickou korelaci, přes možné technické problémy a odklady vývoje BFR, až po připomínku, že lety do kosmu (zatím?) nejsou prosté totéž, jako analog létání vzduchem či plavby po moři.

Sluší se však především připomenout dvě skutečnosti, které sympatické ideji BFR jako revolučního stroje budou házet klacky pod nohy. Tou první je zejména skutečnost, že podobný "revoluční" stroj jsme tu již měli. Šlo totiž o americký STS, obecně známější jako "kosmický raketoplán".

Také od něj se očekávávaly levné starty jednou za dva týdny a výrazní snížení ceny letu. Nakonec byly raketoplány jenom rekordně dlouhé, překomplikované stroje, které ukrajovaly z rozpočtu NASA příliš mnoho financí. Je fakt, že původní design raketoplánu, počítající např. s kompletní znovupoužitelností a snazším přistáváním prvního stupně (později nahrazeného bloky SRB) na letišti u kosmodromu, měl vlastně podobný design jako BFR, a mohl být levnější. Z nejrůznějších důvodů však finální design původní vizi neodpovídal – a nic nezaručuje, že totéž nepotká během vývoje i BFR. Konec konců, již nyní se velikost nosiče v plánech zmenšila.

Druhou skutečností je pak téma dostatečné poptávky. SpaceX už dnes disponuje kapacitami pro časté a levné lety do kosmu – hrozí však, že v příštím roce pošle do kosmu méně nákladů než letos, protože firem se zájmem o letenku na oběžnou dráhu není nekonečný počet. Jako vždy bude rozhodovat nabídka vs. poptávka, a řádově vyšší kapacita nabídky jednoduše nemusí znamenat, že se stejnou měrou zvýší i poptávka. Alespoň ne v dohledné době.

Je pravdou, že při výrazně nižší ceně letenky by se mohly otevřít dveře do kosmu zcela novým druhům podnikání. Koupit si místo v kosmické kolonii za pár desítek tisíc dolarů by najednou mohl být realizovatelný záměr, podobně jako možnost těžit a zpracovávat tisíce tun nerostů na asteroidech. Nic z toho však momentálně není dáno, a bez dostatečné poptávky může inovující SpaceX také dávno před tím zkrachovat.

Nakolik jsou tedy realistické vize kosmických národů realizovaných během jediné generace, je dnes ještě těžké odhadovat. Předpoklady k tomu jsou rozhodně nejlepší minimálně za posledních 40 let - to však stačit nutně pořád nemusí. Jisté je tak jenom to, že nejbližší zlomové roky vývoje BFR budou pro vědce i fanoušky kosmonautiky pořádně napínavé!

Tagy: cesta do vesmíru Vesmír Space X SpaceX dobývání vesmíru věda a poznání