My lidé jsme si navzájem způsobili zkázu mnoha způsoby – válkou, genocidou, zbraněmi hromadného ničení…

Ačkoli je těžké to říci s jistotou, podle mnoha svědectví a záznamů byl však nejsmrtonosnější den v dějinách lidstva důsledkem přírodní katastrofy, připomíná časopis Science Alert.

Apokalyptický úsvit

Časně ráno 23. ledna 1556 otřáslo dnešní čínskou provincií Šen-si mocné zemětřesení.

Zemětřesení v oblasti pokládané za kolébku čínské civilizace trvalo jen několik sekund, ale podle nejnovějších analýz přímo zabilo 100 000 lidí. Následná kaskáda sesuvů půdy, závrtů a požárů však připravila o život odhadem 830 000 obyvatel.

To samozřejmě zdaleka nedosahuje celkového počtu obětí velkých válek, zejména těch světových, nebo pandemií a hladomorů.

Pokud však vezmeme v úvahu jediný den, je zemětřesení v Šen-si (známé jako Ťiaťingské zemětřesení, protože udeřilo za vlády císaře Ťia-ťinga), všeobecně považováno za nejfatálnější událost, jakou známe. Je také uváděno jako nejsmrtelnější zaznamenané zemětřesení.

Předpokládá se, že nemělo velkou magnitudu, jen 8,0 až 8,3.  Přesto bylo na Mercalliho stupnici zařazeno do XI. extrémního stupně, protože ho provázela série otřesů, která vzhledem k tehdejší geologii a urbanistickému uspořádání oblasti způsobila masivní zkázu okolních měst Chua-sien, Wej-nan a Chua-jin.

Místní záznamy podle žurnálu History podrobně popisují zkázu způsobenou zemětřesením. Píše se v nich, že hory a řeky změnily svá místa:

„Na některých místech se země náhle zvedla a vytvořila nové kopce, nebo se prudce propadla a vznikla nová údolí. Na jiných místech se v jediném okamžiku rozvodnil potok nebo se země prolomila a objevily se nové rokle. Domy, chrámy a městské hradby se náhle zřítily.“

V zemi se otevřely trhliny, které byly hluboké více než 18 metrů. Ve městě Chuan-sien se zřítily všechny budovy a v blízkosti epicentra zahynulo víc než 60 procent obyvatel.

Epicentrum se nacházelo v údolí řeky Wej, které je geologicky unikátní. Prochází přes náhorní plošinu jižně od pouště Gobi v severní a střední Číně a je tvořeno sprašemi – bahnitými usazeninami, které vznikají nahromaděním prachu roznášeného větrem z pouště.

Tamní oblast je známá pravidelnými sesuvy půdy. V šestnáctém století bylo mnoho domů postaveno přímo v měkkých sprašových skalách. Byly to umělé jeskyně zvané jao-tungy.

Když v ranních hodinách udeřilo zemětřesení, většina těchto obydlí se zřítila a pohřbila své obyvatele. Zhroutily se však i kamenné domy ve městech postavené na měkkém podloží bez dostatečných základů.

Místo kamenů dřevo a bambus

Oblastí procházejí tři hlavní zlomové linie: Severní chuašanský zlom, Piemontský zlom a zlom Weihe. Geologická analýza zemětřesení, publikovaná v magazínu Journal of Structural Geology, dospěla k závěru, že důležitou roli při této události sehrál zlom Severní Chua-šan, „protože jeho rozsah a posuny jsou ve studované oblasti největší“.

čínská provincie Šen-si v níž udeřilo mocné zemětřesení. | zdroj: Profimedia

„Musíme vzít v úvahu aktivní zlomy a připravit se na další možné velké zemětřesení v regionu, protože zlomy jsou stále aktivní," varují geovědci z Pekingské univerzity ve zmíněné studii.

Podle serveru History zemětřesení skutečně inspirovalo k hledání příčin takových katastrof a způsobů, jak v budoucnu minimalizovat škody. Kamenné budovy byly například nahrazeny měkčími materiály odolnějšími proti zemětřesení, jako je bambus a dřevo.

„V době, kdy se lidstvo řítí k novým ekologickým a antropogenním katastrofám, může být každopádně překvapivé pomyslet na to, že nejsmrtonosnější den jsme nevyvolali my, ale dunění hluboko uvnitř naší planety,“ píše v zamyšlení nad touto pohromou Science Alert.