Jak mohl supervulkán téměř vyhubit lidstvo? Vědci pro to mají nové vysvětlení

2. 6. 2021 – 14:33 | Příroda | Pavel Jégl | Diskuze:

Jak mohl supervulkán téměř vyhubit lidstvo? Vědci pro to mají nové vysvětlení
Výbuch jedné z indonéských sopek Sinabung na ostrovu Sumatra v roce 2015. Sinabung přežila do dnešních dnů, zatímco vulkán Toba se propadl do země. | zdroj: Profimedia

Máme štěstí, že lidský druh přečkal erupci supervulkánu Toba, protože sopečný výbuch může mít podobné následky jako jaderná válka. 

Nový výzkum naznačuje, že erupce mocného vulkánu před 74 tisíci lety poškodila ozonovou vrstvu. Důsledkem bylo masové vymírání, během něhož se lidstvo ocitlo blízko vyhynutí.

Výbuch gigantických rozměrů

Erupce supervulkánu Toba, který se tyčil na dnešním indonéském ostrově Sumatra, je pokládána za nejsilnější výbuch sopky za posledních 27 milionů let.

Bill Rose a Craig Chesner z Michiganské technologické univerzity v roce 1991 odhadli, že ze sopky vyteklo na 2000 kilometrů krychlových lávy a z jejího jícnu bylo vyvrženo kolem 800 kilometrů krychlových sopečného popele, který zahalil oblohu a způsobil pokles teplot.

Kromě toho se při výbuchu dostaly do ovzduší miliardy tun oxidu siřičitého, který se v oblacích proměnil na kyselinu siřičitou. Na Zemi se pak snášely kyselé deště.

Následovalo poslední velké vymíráni historie a slibně se rozvíjející lidský rod byl zdecimován na 5000 až 10 000 jedinců.

Budiž světlo!

Mezinárodní tým vědců z několika institucí teď ve společné studii, publikované v časopisu Nature, dospěl k závěru, že zmíněné důsledky erupce nebyly dostatečné k tomu, aby vyvolaly masové vymírání a významný pokles lidské populace.

profimedia-0102198545 Satelitní snímek toho, co zbylo ze supervulkánu Toba – stejnojmenné jezero s ostrovem. Sopka se během erupce propadla. | zdroj: Profimedia

„Výzkumy klimatických údajů o teplotě a srážkách nepřinesly žádné konkrétní důkazy o ničivém vlivu na lidstvo,“ řekl Sergej Osipov z Institutu Maxe Plancka pro chemii, který se podílel na nové studii zabývající se tobskou katastrofou.

Vědci v ní označili za hlavní příčinu úbytku populace pokles hladiny ozonové vrstvy, která má významnou úlohu pro pozemský život, protože ho chrání před ultrafialovým zářením.

„Sopečný oblak, který se objevil po erupci, sice pohlcoval ultrafialové záření, zato však blokoval sluneční světlo. A k tomu, abyste vytvořili z kyslíku v atmosféře ozon, nutně potřebujete nositele světla – fotony,“ vysvětlil Osipov.

Rakovina kůže a poškozená DNA

Vědecký tým zkoumal intenzitu UV záření po erupci Toby pomocí klimatického modelu ModelE, který vyvinuli v Goddardově institutu pro vesmírná studia. Badatelé na superpočítači simulovali možné účinky erupcí různých velikostí.

Tímto postupem dospěli k závěru, že oblaka, která Toba vychrlila, snížila hladinu ozonu v globálním měřítku až o padesát procent.

„Účinky stresu z ultrafialového záření mohly být podobné následkům jaderné války,“ upozornil Osipov a připomněl, že také po jaderných výbuších by se do ovzduší dostalo velké množství popela a kouře, což by mělo za následek pokles teplot a poškození ozonové vrstvy.

Výnosy plodin a plodnost živočichů v důsledku sterilizačních účinků UV záření poklesly. Vyjít ven bez ochrany před UV paprsky vedlo během patnácti minut k poškození očí k úpalu. Přibývalo rakoviny kůže a poškození DNA. To vše významně přispělo k úbytku populace.

Nakonec se lidstvo zotavilo. Ne však vulkán Toba. Ten z povrchu Země zmizel. Během erupce se propadl. Dnes se na jeho místě nachází stejnojmenné jezero, největší sopečné (kráterové) jezero na planetě. Je 100 kilometrů dlouhé, 30 kilometrů široké a obsahuje 240 kilometrů krychlových vody.

V hrdle lahve

Proces, kterým prošlo lidstvo během tobské katastrofy, bývá označován za "efekt zakladatele", anebo ještě častěji "efekt hrdla lahve" (bottleneck efekt). Popsal ho věhlasný evoluční biolog Ernst Mayr.

Podle Mayra jsou během katastrofy všechny živé organismy podrobeny stresu, kterému většina z nich podlehne. Malý zbytek, který přežije, je složen z jedinců, kteří dokázali přeměnit svá genová seskupení tak, aby se přizpůsobili novým podmínkám.

Počet jedinců se zmenší, ale ti zbývající a odolní jsou schopni projít „hrdlem lahve“. Založí novou populaci. Taková populace je geneticky pozměněna proti původní, má však schopnost i přes malý počet jedinců fungovat a časem zvýšit genetickou diverzitu na běžnou úroveň.

Zdroje:
Nature, EurekAlert

Nejnovější články