Jak dospělí vlastně chápou, co vnímají kojenci nebo děti jako stresující události? Je známo, že stres nebo psychická bolest může mít v raném věku zničující a dlouhodobé dopady na duševní zdraví i kognitivní funkce v pozdějších fázích života. Nová studie se to pokusila lépe definovat.

Nepříznivý dopad mají hlavně nepředvídatelné vstupy pečovatelů (rodiče nebo pěstouni) nebo okolí. Nově se objevují společenské, ale i antropogenní faktory, jako je nerovnost a znečištění. Různé druhy stresu mají různé dopady. Roli hraje načasování a povaha stresu nebo pohlaví.

Zásah do vývoje

Studie, která byla ověřována pozorováním mozků zvířat, také zjistila, že stres v raném věku může vést k dlouhodobým změnám v tom, jak tento orgán reaguje na různé události. Může dokonce narušit dozrávání mozkových sítí a klíčové vývojové procesy.

„Postupně začínáme chápat, jak může stres v raném věku přeprogramovat mozek na více úrovních, od jednotlivých molekul po celé neuronové okruhy,“ uvedla Tallie Z. Baramová, profesorka pediatrie a autorka výzkumu. „Naše hodnocení má důležité důsledky pro přístup ke strategiím včasné intervence a prevence,“ dodala.

Studie upozorňuje na důležitost komplexnějšího chápání dopadu stresových událostí na vývoj mozku. „Zaměřením se na to, jak vyvíjející se mozek zpracovává a reaguje na tyto zkušenosti, můžeme vyvinout účinnější strategie k prevenci a zmírnění jejich dlouhodobých účinků,“ uzavřela vědkyně.