Dosud se mělo za to, že se neslyšící děti s kochleárním implantátem dostanou na jazykovou úroveň běžně slyšících dětí pomaleji. Vědci při tom vycházeli z doměnky, že potřebují delší dobu pro to, aby se zorientovaly v mateřském jazyce, naučily se jeho rytmus, intonaci a dokázaly ho rozlišit od jiných jazyků.

Studie Institutu pro lidské konginitivní a mozkové vědy Maxe Placka v Leipzingu a Univerzitního lékařského centra v Drážďanech postavila předchozí teorie na hlavu. "Učí se slova rychleji než děti, které normálně slyší. Díky tomu dokážou rychleji vytvořit určitá slovní spojení," tvrdí spoluautorka studie Niki Vavatzanidisová.

Podle ní běžné děti dokážou poznat, že jim známé předměty někdo špatně pojmenoval, po čtrnácti měsících. Děti s implantátem to zvládnou už po dvanácti.

Může za to zřejmě věk, ve kterém se nová slova učí. Slyšící děti se učí mluvu od narození, zatímco kochleární implantát neslyšící dostávají nejčastěji mezi jedním a čtyřmi roky. V tu dobu už mají v mozku dostatečně rozvinuté oblasti nezbytné pro naučení a zvládnutí jazyka. Vavatzanidisová upozorňuje, že mají už dostatek zkušeností se světem, jen je neumí pojmenovat. Jako příklad udává slovo "horké" – děti vědí, že nemají pít horký čaj, nebo si spálí pusu, aniž by slovo "horké" znaly.

Studii vědecký tým provedl na 32 malých pacientech s implantáty na obou uších. V rozestupu několika měsíců po dětech chtěli určit, zda jsou nabízené obrázky pojmenované správně, či nikoli, a současně jim přitom dělali vyšetření EEG.

Práce může pomoci odborníkům pochopit obecný postup učení se jazyka a které kroky jsou nezávislé na věku, věří vedoucí studie Angela D. Friedericiová.