Svébytný druh Homo sapiens zřejmě chodí po Zemi 200 až 300 tisíc let. Ale písmo máme jen 4600 let. Jakési protopísmo se sice objevilo už před 800 lety, máme však problém jej číst. Znamená to, že přes 95 procent lidských dějin nám bude do značné míry navždy utajeno.

Leccos lze samozřejmě zjistit analýzou kosterních pozůstatků, to ale tak dokonalé, jako kdyby zbyly nějaké prehistorické matriky. Naše úvahy o tom, jak prehistorický člověk žil, jsou proto velmi neurčité.

Mohou je zpřesnit nové nálezy. Jedním z nich je objev 43 900 let staré jeskynní malby, nalezené výzkumníky na jihu Indonésie.

zdroj: YouTube

Tým pod vedením Adama Brumma a Maxime Auberta z Griffithovy univerzity v australském Queenslandu usuzuje, že uvnitř jeskyně na indonéském ostrově Sulawesi objevil výjev zaznamenávající loveckou scénu. Měl by to být nejstarší lovecký výjev vůbec.

Existují i starší malby – 64 tisíc let stará evropská malba, kterou zřejmě vytvořili neandertálci. O něco starší je pak 73 tisíc let stará množina vzorců objevená na jihu Afriky. Starší malby jsou však nejisté, znázorňuje jednoduché symboly, a ta jihoafrická může být jen výsledkem "otírání štětečku.

Indonéskou kresbu však lze pokládat za nejstarší zobrazený příběh. Jsou na ní vidět zvířata po boku s lovícími lidmi. To by z ní v daném období udělalo vrchol nejen záznamu vytvořeného lidmi, ale i důkaz o komplexnějším poznání světa.

Jeskyně na ostrově Sulawesi, kde Australané objevili desítky tisíc let starou kresbu lidí a zvířat | zdroj: bbc.com

Vše ukazuje na to, pravěký člověk zobrazil buvola loveného jednak lidmi, kteří drží kopí, jednak zvířecími tvory. Mezi zobrazenými zvířaty jsou i prasata.

Výzkumníci zmiňují možnost, že malby ukazují lidské lovce v procesu přeměny na zvířecí měňavce – takzvaná teriantropie byla zřejmě oblíbenou prehistorickou vírou. Ne každý odborník se každopádně na významu hůře zachovalých maleb shoduje.

Je nicméně nezpochybnitelné, že malba patří mezi nejstarší známé lidské výjevy, včetně těch neandrtálských. Ukazuje, že už před 44 milénii lidé znali schopnost reprodukce reality a uvědomovali si své já ve vztahu k jiným živočichům.

Malba rovněž demonstruje, že evropské jeskynní malby nebyly ojedinělé a že lidé zkrátka začali malovat na zdi separátně ve více částech světa.

Je přitom možné, že paleolitičtí lidé zanechávali své kresby i jinde než v jeskyních – vzhledem k lepšímu světlu také ve venkovním prostředí. Pokud tomu tak bylo, eroze s nimi musela poměrně brzy udělat rychlý proces a jejich snaha přišla vniveč.

Nakonec by šlo o ještě smutnější pointu historie znaků a písma, než naše neschopnost "číst" 95 procent lidské historie. Znamenalo by to, že pradávní lidé se sice snažili zaznamenat svou dobu pro další pokolení, ale bohužel ještě nevěděli, jak to udělat.

Analýza objevených obrazů | zdroj: Griffith University