V srdci výzkumu ale donedávna zela nezanedbatelná mezera. Třebaže o ústřední roli Afriky v lidské evoluci už dnes nikdo nepochybuje, genetický průzkum afrických kosterních nálezů donedávna zůstával povážlivě pozadu. Už první rozsáhlejší projekty přitom naznačují, že detailní studium naší africké minulosti může příběh o lidském původu nejen zásadně doplnit, ale na mnoha místech možná i úplně přepsat.

Skoro se tomu nechce věřit, ale africké kosterní nálezy byly donedávna z genetického hlediska studovány slaběji než zkameněliny z Evropy nebo Asie.

Na vině je především vlhké tropické klima subsaharské Afriky. Za takových podmínek se DNA přítomná v kostech rychle rozkládá, o negativním vlivu kyselé lesní půdy na zachovávání fosilií nemluvě. Většina výzkumů tak donedávna mohla pracovat jen s jedním přečteným genomem starobylého Afričana. To se ovšem v posledních měsících výrazně změnilo.

Jak informuje řada již vydaných i na vydání čekajících odborných článků, stejně jako žurnálové souhrny v časopisech Nature a Science, začíná se blýskat na lepší časy. Jeden tým výzkumníků přečetl DNA z patnácti subsaharských lidských kosterních nálezů. Druhý se ve větším detailu zaměřil na sedm obdobných vzorků. Alespoň v hrubých rysech se tak vědcům podařilo pokrýt obrovskou bohatost afrických genetických linií.

Jedním z důvodů, proč bylo třeba studovat DNA starobylých kostí, a nestačilo odebrat vzorky dnešním Afričanům, je migrace. Nejen ta novověká, při které do Afriky přišlo mnoho Evropanů, Asiatů či Američanů. Ještě větší roli patrně sehrála zhruba 2000 let stará migrace Bantuú, zemědělského etnika, které osídlilo většinu subsaharské Afriky a vytlačilo starší obyvatele do okrajových oblastí.

Divoká evoluce

Přečtené genomy prvního zmíněného týmu byly staré 500 až 6000 let. Jejich velká část tak předcházela expanzi Bantuú. Vědci navíc pro srovnání načetli dalších 19 moderních genomů pocházejících jak od rozšířených etnik, tak od malých kmenů, jako jsou například Sanové.

Podstatné znaky DNA ve většině případů odpovídaly etnikům, která obývají danou oblast i dnes. Výzkumníci ale nalezli i zajímavé výjimky –"kouřící pistole" dokazující pradávnou migraci po území Afriky.

Co se týče těchto pradávných migrací, zdá se, že se obyvatelé jižní a západní Afriky oddělili před několika tisíci let. Před nějakými 3000 lety z oblasti dnešní Tanzanie expandovali na většinu subsaharské Afriky pastevci. Ani oni sami však nevynikali nějakou genetickou uniformitou. Nesli totiž genetické znaky hned několika dnešních etnik.

Aby toho nebylo málo, některé analyzované starobylé genomy nesou jasné známky příměsí z genetických linií dnešních neafričanů. Raná evoluce moderních lidí na území Afriky tak musela být pořádně divoká.

Druhá zmíněná studie vyšla ze sedmi nálezů starých 300 až 2000 let a celé řady moderních genomů pro srovnání. Pozůstatky farmářů z období našeho středověku a novověku nesly jasné známky bantuského původu. Starší kostry ovšem pocházely od etnik lovců a sběračů.

Vzato kolem a kolem, druhý výzkum nezávisle potvrdil mnoho domněnek vyplývajících z prvního – například velkou roli migrace a křížení genetických linií v historii Afriky. Co je ovšem nejzajímavější, rané linie lovců a sběračů se podle provedených analýz měly od ostatních lidí oddělit zhruba před 260 000 lety – o více než padesát milénií dříve, než většina vědců doposud předpokládala.

Odkud se vynořil moderní člověk

Možnému brzkému nástupu moderních lidí nasvědčuje i další průlomový objev z letošního roku. V marocké jeskyni Jebel Irhoud se totiž badatelům podařilo odhalit kosti nesoucí znaky moderních lidí staré zhruba 300 tisíc let. Pravda, nálezy sice nesou řadu znaků přisuzovaných výhradně raným formám Homo sapiens, stále ovšem překračují odhadované stáří našeho druhu o více než třetinu!

Šokujícímu výsledku nasvědčuje také datování na stejném místě nalezených nástrojů, případně zeber, leopardů a antilop, jejichž kosti byly odhaleny ve stejných vrstvách. Rovněž lidské kosti nalezené v Jebel Irhoud už dříve a přisuzované některému z lidských předků či "bratranců" se ve světle nových nálezů zdají rovněž náležet prvním formám moderních lidí. Revize jejich stáří se přiblížila 300 tisícům let.

Původ člověka ve východní Africe je tak přinejmenším silně zpochybněn. Pokud jsou marocké fosilie skutečně staré 300 tisíc let, nemůžeme o něm říct s jistotou takřka nic.

Jisté ovšem je, že lidé v průběhu celé své evoluce migrovali po Africe, křížili se nejprve s příbuznými druhy a později s odlišnými liniemi vlastního druhu, až nakonec dali vzniknout našim přímým předkům, kteří osídlili zbytek světa. Jinými slovy, lidé, jak je známe dneska, se patrně nevyvinuli na jednom místě a v jednom čase, ale "vynořili se" ze vzájemně se křížících populací příslušníků rodu Homo na Africkém kontinentu.