Lidé vedli války už v době kamenné, dokazuje pravěký masakr

1. 2. 2016 – 16:23 | autor: Jan Toman | komentáře:

Lidé vedli války už v době kamenné, dokazuje pravěký masakr
Pozůstatky nejméně sedmadvaceti jedinců v nalezišti Nataruk | zdroj: Nature

V knihách Eduarda Štorcha se násilím nešetří. Lovci mamutů se mnohdy pouští do křížku mezi sebou, ale ještě častěji vedou boje s jinými tlupami pravěkých lidí. Pazourkové nože, oštěpy a sekeromlaty létají vzduchem, až čtenář nabyde dojmu, že je boj o kořist a území prostě v lidské nátuře. O to překvapivější je fakt, že antropologové shromáždili jen málo přímých důkazů násilí mezi různými skupinami lidí doby kamenné. 

Na rozdíl od dokladů individuálních násilných činů pocházejí první nezvratné důkazy organizovaného násilí mezi různými tlupami až z neolitu, mladší doby kamenné, která se vyznačuje přechodem lidí k pastevectví, zemědělství a usedlému způsobu života. Někteří antropologové tak dospěli k závěru, že společenské uspořádání ve starší době kamenné směřovalo spíš k mírumilovnému soužití.

Nedávné důkazy z Etiopie však dávají tušit, že první odhad byl správný. Lidská nátura se nemění a válka zřejmě byla součástí naší historie odpradávna.

Se studiem lidského násilí, stejně jako agresivních aktů ostatních zvířat, je to složité – zabýval se tím kdekdo, každý měl jiné motivy a výzkumníci se většinou ani neshodnou na tom, jak definovat válku. Nelze ovšem popřít, že násilí mezi příslušníky jedné skupiny – ať už za jakýmkoli účelem – je mezi zvířaty běžné. Stejně tak je už dlouhou dobu jasné, že válka ve smyslu souboje znepřátelených skupin není výsadou moderních lidí.

Série potyček jsou charakteristické i pro dnešní lovecko-sběračské skupiny. Na život a na smrt mezi sebou bojují dokonce i skupiny lidoopů, například šimpanzů. Bylo by tedy nanejvýš podivné, kdyby spolu lidé doby kamenné vycházeli v míru. Kamenem úrazu jsou ovšem důkazy. Těch z nejstarších dob archeologové mají poskrovnu a ještě méně z nich umožňuje rozlišit násilí uvnitř tlupy od násilí mezi tlupami.

Právě v tom tkví důležitost kosterních pozůstatků a artefaktů objevených v roce 2012 na etiopském nalezišti Nataruk. Oblast vykopávek se nachází západně od jezera Turkana, vodní nádrže na pomezí Keni a Etiopie vyplňující západoafrickou příkopovou propadlinu. Archeologové tam objevili pozůstatky nejméně sedmadvaceti jedinců – osmi dospělých žen, stejného počtu mužů, pěti osob nejasného pohlaví, šesti dětí a jednoho nenarozeného plodu.

Přímé datování pomocí radioaktivních izotopů pomohlo upřesnit stáří nálezu na zhruba 9 500 až 10 500 let. V té době panovalo v oblasti vlhčí klima a Nataruk se s největší pravděpodobností nacházel na břehu mělkého jezera. Tomu odpovídají i nalezené pozůstatky vodních organismů a jejich datování, stejně jako nálezy kostěných háčků na ryby.

Archeologové odhalili i řadu dalších drobných kamenných artefaktů. Nejzajímavější jsou ale nálezy z bezprostřední blízkosti koster a kosterní pozůstatky samotné. Jedinci nebyli organizovaně pohřbení a za jejich zachování tak vděčíme hlavně náhodě. Naprostá většina z dvanácti nejzachovalejších jedinců prokazatelně zemřela násilným způsobem.

Celá řada z nich má proražené lebky, další nesou známky zranění hlavy tupou zbraní nebo mají zlámané ruce, nohy a žebra. Jedinci, jejichž kostry nenesou známky smrtelných zranění, zase byli nalezeni v pozici, která prozrazuje, že před smrtí byli nejspíš svázaní. Kosti také nesou stopy po zásazích šípy. Aby toho nebylo málo, uvnitř některých zranění zůstaly zaklíněné zbytky drobných obsidiánových čepelí, které byly s největší pravděpodobností součástí smrtících zbraní.

Sečteno a podtrženo, archeologové pravděpodobně objevili pozůstatky pravěké bitvy. Antropologové tak mohou upřesnit své představy o soužití pravěkých skupin lovců a sběračů. Pár otázek stále zůstává – například zda bojující skupiny nebyly na přechodu k usedlému způsobu života. Na tom, že válka provází lidstvo odnepaměti, to však nic nemění.

Zdroj: MM Lahr, F Rivera, RK Power, ... & A Leakey (2016): Inter-group violence among early Holocene hunter-gatherers of West Turkana, Kenya. Nature 529(7586), str. 394-398.

Zdroje:
Vlastní

Nejnovější články