Obří žralok je zpět. Pět let po filmu Meg, v němž herec Jason Statham bojoval s obrovským prehistorickým žralokem, přichází pokračování Meg 2: Příkop.

Bez ohledu na to, co si diváci o snímku myslí, tvor, kterého zobrazuje, byl kdysi opravdu takový, upozorňuje server stanice BBC News v rubrice Future.

Tito vyhynulí žraloci, megalodoni, byli ve své době největšími mořskými predátory. Byli patrně děsivější než cokoli, co si Hollywood vymyslel.

Je tedy jasné, že megalodon (Carcharocles megalodon, v překladu ‚velký zub‘) byl velký žralok. Ale jak velký?

Predátorem už v děloze

Kompletní kostru predátora nemáme. Žraloci ji mají chrupavčitou a měkká chrupavka na rozdíl od tvrdé kosti špatně fosilizuje. Proto se zkameněliny megalodona zpravidla skládají jen z několika obratlů, které jsou částečně mineralizované, a především – ze zubů.

Právě z obrovských trojúhelníkových zubů vědci odhadují velikosti pradávného tvora. Některé z nich jsou dlouhé 16,8 centimetru. Pro srovnání, zuby žraloka bílého dosahují délky kolem 7,5 centimetru.

Vědci usuzují, že tento žralok mohl měřit 15 až 20 metrů. Velikost dospělých jedinců však není jediné, co vás u tohoto giganta může ohromit.

Z výzkumu publikovaného Historical Biology vyplývá, že vrcholový predátor své doby při narození měřil dva metry. A vědci z něj také vyvozují, že megalodoni ještě před narozením požírali v matčině děloze nevylíhnuté sourozence.

Megalodon, obdobně jako jiní žraloci, byl pozoruhodný tím, že mu po celý život rostly nové zuby. Chrup, který trousil na mořské dno, tak tvoří největší podíl fosilií. Podařilo se však odhalit i několik obratlů paryby, na které se zaměřili výzkumníci Královského belgického institutu přírodních věd. S využitím rentgenové tomografie prozkoumali obratle devítimetrového megalodona, který uhynul ve věku kolem 46 let.

zdroj: kredit-Michal Griffiths

Jejich studie, vrhla světlo na to, jak se megalodon vyvíjel, protože během růstu obratlů se cykly života zapisují do nových vrstev kostí podobně jako letokruhy u stromů.

Zajímavější než konec živočicha, jsou ale informace o tom, kde megalodon začínal. Z velikosti obratlů v době porodu vědci dokázali určit, že novorozeně mělo délku kolem dvou metrů. Tedy víc než většina dospělých lidí. Z toho bylo možné odhadnout i místo, kde se mládě do této velikosti vyvíjelo.

Zatímco většina žraloků se rodí z vajec kladených na mořské dno, některé druhy patří mezi živorodé, u nichž celý vývoj plodu z vajíčka probíhá v těle matky a mláďata se rodí živá.

Do které z těchto dvou kategorií spadal megalodon, donedávna nebylo známé. Nyní, když známe velikost narozeného mláděte, je téměř jisté, že tento druh patřil mezi živorodé. Tak velký megalodon se prostě nemohl vyvinout ve vejci.

Velikost novorozeně ukazuje také na to, že megalodonové, stejně jako některé nynější druhy živorodých žraloků, patřili mezi zvláštní druh kanibalů, kteří požírají své nenarozené sourozence už v děloze. Tyto druhy žraloků se v těle živí také neoplodněnými vajíčky a požírají se zpravidla i po narození, kdy ještě neloví.

Je to extrémní případ drsného světa darwinowského přirozeného výběru. Důsledkem je nižší počet živočichů, kteří se dožijí dospělosti, avšak přeživší jsou obdařeni větší silou, což pomáhá udržet druh.

Osudná žravost

Megalodon přesto před 3,6 miliony let vyhynul. Nedovedl se vypořádat se změnami ekosystému a úbytkem potravy v mořích.

Odborníci odhadují, že tento obrovský žralok potřeboval denně pozřít 2 500 kilogramů potravy. To je, jako byste museli každý den sníst 3 300 konzerv tuňáka.

Během doby, v níž žil megalodon, Zemi postihla řada změn, které ovlivnily mořský život. Postupné ochlazování planety, které začalo v oligocénu před 35 miliony let, vedlo k zamrznutí pólů. Golfský proud se zastavil a přestal zásobovat na živiny bohatou vodou mořské ekosystémy, což připravilo megalodona o podstatnou část potravy, mezi kterou patřili vorvani, tuleni a velké mořské želvy.

A právě to se obřímu žraloku, který se vyznačoval vysokou žravostí, podle autorů studie, zveřejněné v žurnálu PNAS, stalo osudným.