Je ale vůbec pravda, že 90 procent mozku necháváme ležet ladem? Neurovědci na tuto otázku odpovídají záporně, upozorňuje magazín IFL Science.

Jsme snad blondýna Lucy?

Z předpokladu, že využíváme pouze desetinu kapacity mozku, vycházel film Lucy o typické „blbé“ blondýně. Realita je ale složitější.

Lidský mozek se skládá z pěti oblastí: největší je koncový mozek, následuje mezimozek, střední mozek a prodloužená mícha. Oblasti mozku mohou fungovat samostatně, ale i společně – pokud řeší složitější úkoly. To znamená, že v závislosti na tom, co děláme, se množství využívaného mozku mění.

„Využíváme prakticky všechny části mozku. Většina mozku je ale téměř neustále aktivní,“ cituje IFL Science neurologa Barryho Gordona z lékařské fakulty Johnse Hopkinse v Baltimoru.

Během 24 hodin tak využijeme všechny oblasti našeho nejsložitějšího orgánu. I když odpočíváme nebo spíme, je podstatná část mozku pořád aktivní.

„Máme důkazy, že v průběhu dne využíváme 100 procent mozku,“ upozorňuje John Henley, neurolog z kliniky Mayo v Rochesteru. „Ukazují to snímky mozkové aktivity získané magnetickou rezonancí. Naše technika zjistila, že i při provádění těch nejjednodušších úkolů je aktivní mnohem větší část mozku než desetina,“ zdůrazňuje Henley.

„To nutně neznamená, že odstranění části mozku nebo poškození mozku zanechá lidi neschopné vykonávat každodenní úkoly,“ pokračuje Henley a upozorňuje: „Mozek má způsob, jak poškození či ztrátu kompenzovat a zajistit, aby činnost převzalo to, co zbylo.“

Když mozek zahálí, degeneruje

Fakt, že všechny oblasti mozku nejsou stále aktivní, neznamená, že zůstávají delší čas nevyužity. Tvrdit, že „vyžíváme jen 10 procent mozku“, je tedy jako říct, že „celé naše tělo používáme jenom na 10 procent“, píše se v IFL Science.

V určitém krátkém časovém úseku to někdy může být pravda, protože střeva jsou občas klidnější, svaly nejsou vždy napnuté a srdce nebije pořád naplno.

Využívat tělo stále „na maximum“ by ostatně nemuselo být zdravé ani výhodné. A to samé platí pro mozek.

Claudia Hammondová v BBC Future napsala: „Když se nějaké nervové buňky šetří, buď degenerují a odumírají, nebo jsou kolonizovány jinými oblastmi v jejich okolí. Mozkové buňky proto neleží ladem.“

Neuroložka Amy Reicheltová v článku pro The Conversation připomněla, že ačkoliv mozek tvoří pouhá dvě procenta naší tělesné hmotnosti, spotřebuje 20 procent naší energie. „Proč bychom plýtvali tak velkým množstvím našich tělesných zdrojů, abychom poháněli jen deset procent mozku,“ ptá se Reicheltová.

Kde se tedy mýtus o 10 procentech vzal?

Magazín BigThink pokládá je jeho praotce harvardské psychology Williama Jamese a Borise Sidise. Ti v 90. letech devatenáctého století zkoumali rychlý vývoj zázračného dítěte Williama Sidise - génia s mimořádnými matematickými a jazykovými schopnostmi. 

James poté posluchačům svých přednášek říkal, že lidé naplňují pouze zlomek svého plného duševního potenciálu, což je samo o sobě věrohodné tvrzení.

Poznatek o nevyužitých částech mozku se přerodil do mýtu až o generaci později vlivem self-help hnutí, ve kterém se sdružovali lidé, kteří měli podobné problémy a spolupracovali, aby zlepšili svou situaci.

Poté začal mýtus žít vlastním životem.