Před 3400 lety zaznamenal v severozápadním cípu dnešní Sýrie příslušník národa Churritů do kamenných desek znaky, ze kterých profesorka asyriologie Anne Kilmerová v 70. letech rekonstruovala nejenom instrukce k provádění hudby, ale i konkrétní skladbu. Melodie tehdy zaskočila všechny muzikology: do té doby se domnívali, že harmonii (tedy souzvuk více tónů) a hudební stupnice znali až staří Řekové – nikoli kultury, existující stovky let před antikou.

Interpretace starověkého záznamu je ale všechno, jenom ne jednoznačná. Ostatně problémy s tím, jak hrát staré noty, se týkají i hudby daleko mladší. Hoďte mezi pár znalců zmínku o správných tempech v Beethovenovi a porvou se vám jako malí kluci!

My jsme se namísto rvaní pokusili o vlastní verzi, která vychází z notového přepisu profesorky Kilmerové. Za nástroje jsme zvolili simulace různých variant citer, pocházejících právě z dávné Sýrie.

zdroj: Vlastní

Jde samozřejmě o provedení zcela „holé“, protože v záznamech chybí jakékoli údaje o rytmech a melodie spoléhá na dedukci luštitele, odvozujícího si vazby mezi slabikami a tóny. Pokud byste raději něco rafinovanějšího, máme pro vás libozvučnou interpretaci jiné z churritských písní: chvalozpěv Nikkal, bohyně sadů a ovoce. O přepis se postaral hudební archeolog Richard Dumbrill a na lyru ho provedl Michael Levy.

zdroj: YouTube

Zpěv chybí, i když byl možná nedílnou součástí veškeré tehdejší hudby. Je s ním ovšem ten problém, že churritskému jazyku jsme zatím stoprocentně neporozuměli a desky jsou navíc popsány v dialektu místa, odkud pocházejí – městského státu Ugarit.

Šanci slyšet některou z tamních písní v původním znění už se nám naskytnout nemůže, ale i nedokonalé rekonstrukce mají svou nezanedbatelnou hodnotu: překlenují celá staletí i tisíciletí a přibližují nás kultuře, ze které jsme vzešli. A která nacházela v hudbě podobnou zálibu, jakou v ní nacházíme i my.