Když posloucháme hudbu, vědomě či nevědomě houpeme hlavou a poklepáváme nohou, hlavně když se nám libí. Nová studie vědců z Čínské akademie věd zjistila další nevědomý projev při poslechu. Mrkáme do rytmu.

Stačí slyšet slovo „golden“ a někomu okamžitě naskočí melodie „we’re goin’ up, up, up“. Pokud se vám právě rozjela v hlavě, zažili jste fenomén zvaný involuntary musical imagery – česky to můžeme pojmenovat „hudební červík“.

Výhody hraní na hudební nástroje jsou dobře známy. Mozek vám za tuto aktivitu poděkuje. Zlepšuje motoriku, osvojování jazyka a paměť. Vědci však přemýšleli: jak to, že umělci dělají při hře na nástroj nekonečně se opakující pohyby, aniž by trpěli bolestí? A té je ve své studii skutečně vystavili. Do svalů jim injekčně vpravili specifický protein, který jim působil diskomfort.

Remasterované album slibuje „lepší zvuk“ a „čistší poslech“. Ale co to vlastně znamená? Jak se liší remaster od originálu? A proč je v době streamingu remastering důležitější než kdykoli předtím? Podívali jsme se blíže na to, co všechno se skrývá za úpravou starých nahrávek pro moderní uši.

Hudba má podle dosavadních studií pozitivní účinky na duševní zdraví a zprostředkovává spojení mezi posluchači a interprety na koncertech i mezi jejich návštěvníky. Pomáhá také spojovat posluchače se stejným nebo s podobným vkusem a dávat jim pocit, že někam patří. Platí to také o izolovaném poslechu. Zjistil to nový výzkum, na který upozornil server Futurity. Hudbu označila za nejsilnější „sociální náhražku“.

Nejnaštvanějším žánrem je rap.