Kůra, plášť, vnější a vnitřní jádro – o takovém složení Země se učíme na základní škole a bereme to jako neměnný fakt. Kůra je tenká skalní vrstva, která obklopuje planetu, polotavený a pohybující se plášť se skládá z hornin bohatých na hořčík a železo, tekuté vnější jádro je tvořeno železem a niklem a obklopuje pevné vnitřní jádro, které má obdobné složení.

Jenže vnitřní části naší planety jsou složitější a obsahují další vrstvu. Její existenci naznačil výzkum týmu Australské národní univerzity.

Australští experti nalezli další vrstvu uvnitř vnitřního jádra pomocí citlivých seismografů a algoritmů strojového učení.

Když se Země otřásá…

Naše znalosti o tom, co leží pod zemskou kůrou, jsou odvozeny zejména z toho, co prozradily sopky a seismické vlny.

Když například Japonsko zasáhne zemětřesení vznikající z tření desek 40 kilometrů pod povrchem Země, vlny z otřesů zachytí seismografy v různých částech světa. Z jejich odezvy je potom možné určit, jakým materiálem vlny prošly. Z těchto nepřímých pozorování například vědci už dříve vypočítali, že spalující vnitřní jádro s teplotami přesahujícími 5 000 stupňů tvoří pouze jedno procento celkového objemu Země.

Některá měření seismických vln se však od našeho tradičního modelu struktury Země odchylovala. Výzkum týmu vedeného geofyzičkou Joanne Stephensonovou, publikovaný na webu Journal of Geophysical Research, to vysvětluje tím, že vnitřní jádro má dvě odlišné vrstvy.

Kam slunce nesvítí

„Našli jsme indicie, které naznačují různé uspořádání tekutého železa ve vnitřním jádru," sdělila Stephensonová. „Je to vzrušující a může to znamenat, že budeme přepisovat učebnice.“

Výzkumníci pomocí pokročilých algoritmů analyzovali hromadu dat shromážděných Mezinárodním seismologickým centrem. Jejich výzkum ukazuje, že díky této technologii si v budoucnu budeme schopni leccos domýšlet přesněji než dříve.

Nové postupy tak mohou vrhnout víc světla do míst, kam slunce nikdy nesvítí.