Přesídlíme na jiné planety, anebo si postavíme vesmírné habitaty?

21. 2. 2020 – 18:24 | Vesmír | Ladislav Loukota | Diskuze:

Přesídlíme na jiné planety, anebo si postavíme vesmírné habitaty?
Terraformace planety je hypotetický proces, během něhož by lidé pozměnili ovzduší a teplotu planety tak, aby na ní mohli žít bez skafandrů. Pak by obyvatelé Phobosu, měsíce Marsu, mohli hledět na úrodnou (kdysi) rudou planetu | zdroj: Profimedia.cz

Slunce je pro nás životadárnou hvězdou. Konec jeho života však může pro lidstvo skončit apokalypsou. Kam se před ním uchýlíme?

Slunce není věčné, jednou dohoří. Už za 1,1 miliardu let začne růst a vydávat větší teplo i jas. Pro Zemi to bude mít fatální důsledky. Vypaří se všechny oceány a planeta se promění v poušť.

V té době se rozpadnou potravní řetězce. Země nejspíš nebude obyvatelná pro vyšší formy života. Přesto by na ní mohly přežít mikroorganismy. Odtud pochází ostatně i přesvědčení evolučních biologů, že mikroby, které tady byly na počátku, budou tady i na konci.

Poté vstoupí Slunce do další fáze. Na Zemi dodá takové teplo, že se její povrch stane žhavým a zcela neobyvatelným pro jakoukoliv formu života. Nejvíc bude připomínat Venuši.

Zřejmě ani mikrooganismy nepřežijí hranici pěti miliard let. A narůstání Slunce přežije i samotná Země. Jak se bude zvětšovat sluneční atmosféra, Zemi začnou bombardovat její částice.

Atmosférické tření, které dnes zpomaluje satelity stovky kilometrů nad Zemí, vlivem většího Slunce zpomalí orbitální rychlost Země. Jakmile se to stane, pozemská orbita zamíří do slunečního chřtánu.

Kde domov můj?

Prohra jednoho se však může stát vítězstvím druhého. Zatímco Země se nejspíš odebere do věčných lovišť, Slunce může zažehnout život u jiných těles ve vnější části systému.

Snímek obrazovky (151) habitat space Vesmírný habitat ve tvaru prstence, který rotací vytváří přitažlivost | zdroj: Trendhunter.com

Je možné, že lidstvo najde nový domov na Marsu. Na tom začnou opět panovat podmínky umožňující existenci tekoucí vody na povrchu. A pokud bychom zahustili tamní atmosféru, Mars by se pro naše vzdálené potomky mohl stát novou Zemí.

O Marsu sní třeba Elon Musk. Upozorňuje, že jednou nastane událost, která člověka z tváře Země vymaže. "Jedinou alternativou je stát se vesmírnou civilizací a meziplanetárním druhem," pravil majitel firmy SpaceX na astronomickém kongresu v Guadalajaře.

Jenže ani Mars není řešením navěky. Slunce se bude nadále zvětšovat. A bez cílené terraformace, která by člověku umožnila žít na rudé planetě bez skafandru, nebude Mars pro velkou populaci obyvatelný

Lidstvo však může mít možnost žít v okolí plynných obrů jako jsou Jupiter či Saturn. Tamní měsíce by mohly v jisté fázi ožít k nové aktivitě. Budou to mít opět složitější, protože v tamních podmínkách je gravitace malá – a třeba u Jupitera bude život komplikovat i zdejší silné radiační pole. Europa či Enceladus však opět dávají naději na nový počátek života.

Nová zóna života

Šance jsou i na rozvoj života v Kuiperově pásu a okolí Neptunu. Právě v této oblasti bude na vrcholu slunečního zvětšení nová optimální zóna života. Neptunský měsíc Triton a rovněž Pluto, kde jsou k nalezení i komplexní organické molekuly, by tak mohly být i místem pro život.

Zejména na Plutu budou panovat podmínky podobné jako dnes na Zemi – byť samozřejmě tato trpasličí planeta má menší gravitaci. Pro rozvoj mikroorganismů by to ale stačit mohlo.

A bude-li stále existovat nějaká civilizace, z Marsu by se plynule mohla přesunou na Triton a poté i Pluto. To, co dnes vnímáme jako periferii systému, tak bude novou rajskou zahradou. Alespoň metaforicky.

Nicméně, půjdeme-li ještě dále po ose času, ani tato vrcholná fáze sluneční aktivity nebude trvat věčně. Nejspíš pouze stovky milionů let maximální aktivity jsou nejspíš málo na vznik komplexního života – složitější faunu a floru tak nebude možné očekávat ani na Plutu.

zdroj: YouTube

Pak bude ještě hůř. Až Slunce definitivně odhodí vnější vrstvy své atmosféry a zemře v planetární mlhovině, jeho jas fatálně poklesne. Jakýkoliv život na Tritonu a Plutu zemře.

Z planety na planetu

Pokud by naši potomci chtěli přeskakovat z planety na planetu, nemuselo by mít podobu kolonizace celé planety. Dva hlavní komerční tahouni kolonizace vesmíru, miliardáři Musk a Jeff Bezos (majitel Blue Origin), mají odlišný přístup k tomu, jak kolonizace dosáhnout.

Musk se snaží osídlit povrch Marsu. Bezos se zaměřuje spíš na ideu velkých umělých stanic – vesmírných habitatů, které by mohly využívat zdrojů na povrchu planet a byly by mobilnější.

Pokud bude civilizace schopna využít mobilních stanic, mohla by v soustavě fungovat i po kolapsu Slunce. Zóna života tady zůstane – ze Slunce se stane dlouho zářící bílý trpaslík.

Posune se ale blíže ke Slunci do míst, kde kdysi býval Merkur. Pokud by civilizace přežila i tuto fázi, a neunikla k jiným hvězdám, mohla by ve sluneční soustavě žít i nadále. Musela by si však blíže Slunci vybudovat nové, umělé habitaty.

Nejpozději 9 miliard let ode dneška v nové zóně života kolem bílého trpaslíka Slunce už žádné přirozené planety obíhat nebudou. Torzo Slunce bude pohasínat další miliardy let.

 

Nejnovější články