Dvojici nečekaně velkých a nečekaně rudých planetek (asteroidů) objevili a studovali astronomové z japonské kosmické agentury JAXA spolu s americkými a jihokorejskými astronomy. Planetky pojmenovali 203 Pompeja a 269 Justitia.

Jejich přítomnost v pásu asteroidů, který leží mezi oběžnými drahami Marsu a Jupiteru, naznačuje, že podmínky při vzniku a utváření sluneční soustavy před víc než 4,5 miliardami let byly chaotičtější, než vědci dosud předpokládali.

Poslové z periferie

Astronomové se ve zmíněném pásu zaměřili na velké asteroidy s průměrem kolem 100 kilometrů, které přežily z dob mladé sluneční soustavy a které jim mohly poskytnout informace o podmínkách v počátcích sluneční soustavy.

Mezi nimi objevili dvě planetky, 203 Pompeja (průměr 110 kilometrů) a 269 Justitia (průměr 55 kilometrů), které popisují ve studii vydané v magazínu The Astrophysical Journal Letters. Planetky odrážejí velké množství červeného světla. To znamená, že mají rudý povrch. A to zase naznačuje, že z oblasti mezi Marsem a Jupiterem nepocházejí, že tam nemají co pohledávat.

Obdobný povrch ale mají objekty vzniklé na periferii sluneční soustavy, daleko za dráhou Neptunu v Kuiperově pásu, což je způsobeno organickými sloučeninami, především metanu a metanového ledu. Objekty, které vznikly ve vyšších teplotách blíže Slunci, o tyto sloučeniny přišly a odrážejí zejména modré světlo.

To tedy naznačuje, že také 203 Pompeja a 269 Justitia vznikly v Kuperově pásu, odkud se potom v období formování soustavy přesunuly blíž Slunci i Zemi. A nebudou v tom zřejmě samy.

Na počátku byl chaos

Migrace některých planetek z vnější části soustavy blíže ke Slunci naznačuje, že tělesa z nejrůznějších orbit se vzájemně proplétala. Většina skončila uvnitř Slunce či na povrchu planet. A zjevně nebylo ani neobvyklé, pokud se promíchala tělesa z různých částí soustavy.

3D mapa sluneční soustavy zobrazující oběžné dráhy vnitřních (oranžové) a vnějších (modré) planet. Za oběžnou dráhou Marsu je patrný pás asteroidů, v němž astronomové objevili rudé planetky. Na dolním obrázku je vidět Kuiperův pás za Neptunem. Čísla na mřížce udávají vzdálenosti od Slunce v astronomických jednotkách (AU), kde 1 AU je vzdálenost Země-Slunce. Ve spodní části je Oortův oblak, což je kulovitá oblast komet na okraji sluneční soustavy za Kuiperovým pásem. | zdroj: Profimedia

Vědci se teď chystají pokračovat v hledání dalších rudých objektů v pásu asteroidů.

Jejich postupné zmapování by mohlo astronomům napovědět víc o tom, kolik planetek vzniklých za Neptunem přiletělo do pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. A to by mohlo zpřesnit naše poznatky o vzniku sluneční soustavy.

Zkrátíme si cestu?

„Už dlouho se uvažuje o asteroidech, které pocházejí z Kuiperova pásu. Nový výzkum je významným krokem k tomu, aby se tato hypotéza potvrdila,“ cituje deník The New York Times Joshe Emeryho, planetárního vědce z Univerzity Severní Arizona.

Pokud se tedy hypotéza o tulácích z Kuiperova pásu potvrdí, asteroidy Pompeja a Justitia usnadní vyhlídky na výzkum planetek v dálavách za Neptunem, kam by sondy letěly celé roky. Autoři studie připomínají, že by mohlo stačit vyslat sondy do pásu asteroidů za Marsem, kam mohou dorazit už za několik Měsíců.