Rozmanitost přírody je pozoruhodná a člověka to nejspíš nikdy nepřestane fascinovat. Její někdy až prazvláštní vrtochy se vztahují i na péči o potomky. Třeba jeden pradávný tvor držel mláďata doslova na vodítku, nosil je v kapslích připevněných vláknem k vlastnímu tělu. 

Francouzská Nová Kaledonie v Tichomoří obvykle slouží jako symbol ekologického znečištění. Souostroví zdevastované těžbou niklu by ale mohly zachránit zázračné rostliny, které dokážou nasávat kovy z půdy a uchovávat je ve svých listech. 

Odkud pochází věrný, čtyřnohý přítel člověka? Na to se vědci už dlouho snaží najít jednoznačnou odpověď. Pomoct by s tím mohl unikátní objev ostatků prehistorických psů na Sibiři. Odborníci nyní zjišťují, zda byli ochočení.

Představovali jste si někdy, jaké by bylo navrhnout si vlastní organismus? V éře genových manipulací a bouřlivě se rozvíjející molekulární biologie se tato naivní představa pomalu stává skutečností. Ještě před pár lety vědci sotva rozuměli roli několika hlavních genů, zatímco dnes se jejich orchestrace, stejně jako vliv na vzhled a vlastnosti organismů, začíná odkrývat ve vší složitosti. 

Populace žab, ale i ocasatých obojživelníků, zažily v posledních letech prudký pokles. Oproti jiným případům vymírajících druhů ale v tomto případě můžeme identifikovat jeden klíčový faktor ovlivňující jejich úbytek – chytridomykózy obojživelníků. Některé oblasti na světě byly těmito nebezpečnými houbovými onemocněními zasaženy méně, jiné hůř. 

Opeřenci nemají lehký život. Když už se jim podaří najít vhodného partnera či partnerku a úspěšně zahnízdit, pořád je tu riziko, že jejich vajíčka nebo mláďata v nestřežené chvilce sežere nějaký nenasytný stromový predátor. V tomto oboru vynikají zejména drobní savci, se kterými ptáci vedou neustálý evoluční souboj. Jen kdyby se jich tak šlo úplně zbavit…