Studie, která vyšla v časopisu Science, určila, proč má varianta covidu-19 delta vyšší nakažlivost v porovnání s původním koronavirem, který se koncem roku 2019 objevil v čínském městě Wu-chanu. Je za tím schopnost viru vepsat víc ze svého genetického kódu do hostitelské buňky.

Objev vznikl díky nové metodě studia koronaviru, kterou vyvinul tým držitelky Nobelovy ceny, biochemičky Jennifer Doudnaové z Kalifornské univerzity v Berkeley.

Jak vypátrat viníka

Virové částice jsou malé a není jednoduše možné sledovat v reálném čase, jak se v těle chovají. Můžeme studovat jejich projevy na buňkách, to nám ale nemusí říct nic o tom, který konkrétní gen je odpovědný za určitou schopnost viru. Ledaže bychom srovnali dva viry – jeden s konkrétním genem a druhý bez něj…

A právě na této myšlence je založena důmyslná metoda doktorky Doudnaové, která se také na zmíněném výzkumu podílela

Výzkumníci z amerických i evropských univerzit při ní vzali částice jiného neškodného viru a na něj na „přilepili“ studované části koronaviru. Vytvořili tak vlastně „pseudoviry“.

Do těchto pseudovirů vložili části mRNA, což je předpis pro výrobu bílkoviny na základě genetické informace. Potom zaznamenávali infikované buňky a identifikovali viníka vysoké nakažlivosti – genovou mutaci R203M.

Jako mlýnek na maso

Tato mutace u varianty delta připomíná mlýnek na maso – delta je díky ní schopná do infikované buňky vyložit až desetinásobek virové nálože proti původnímu koronaviru. To znamená, že může vzniknout mnohonásobně víc nových virových částic, které potom infikují větší množství další buněk.

Mutace, kterými jsou obdařeny koronavirové varianty alfa a gama, ve stejné studii nakládaly do buněk „jen“ 4,2 a 7,5krát vyšší množství virové nálože než wuchanský virus.

Při pozdější kontrole studie výzkumníci ještě zkoušeli účinek skutečných virových částic delty při infikování plicních buněk. Při tom zjistili, že jediná buňka nakažená deltou vytvořila až 51násobek virových částic proti tomu, kolik částic vytvářely buňky infikované původní nezmutovanou variantou koronaviru.

Z toho je patrné, že evoluce dává přednost mutacím viru, které jsou nakažlivější.

Vzniknou účinnější antivirotika?

„Zjistili jsme, že mutace nalezená v deltě zlepšuje schopnost viru vytvářet infekční částice a díky tomu se pak virus šíří rychleji,“ řekl webu Science Abdullah Syed, biomedicínský inženýr z Gladstoneova institutu v San Francisku, vedoucí studie.

Vědci nicméně upozorňují, že jejich studie měla laboratorní charakter, proto nemusí dokonale odrážet chování viru v celém těle. To bude zřejmě také důvodem toho, proč má delta v populaci dvakrát, nikoliv 10 či 51krát vyšší infekčnost.

Výsledky zmíněného výzkumu však mohou nabídnout víc než nové poznatky o chování viru. Mohou vést k vývoji účinnějších antivirotik.