Japonští výzkumníci zjistili, že kočkám je úplně jedno, zda si vezmou pokrm od někoho, s kým nemáte dobrý vztah, nebo od vašeho přítele. V zajímavém experimentu to ověřil psycholog Hitomi Čidžiiva se svými spolupracovníky.

Padouch, nebo hrdina...

Během experimentu se chovatelé koček marně snažili otevřít krabici a vyjmout z ní určitou věc. Potom postupně před svými kočkami žádali lidi stojící opodál o pomoc. Někteří pomohli, jiní pohrdavě odmítli a odešli. Další jen pasivně krčili rameny a dávali najevo, že neví jak na to.

Nakonec pomocníci chovatelů, ti, kteří nepomohli i ti, kteří ostentativně odmítli pomoc, nabízeli kočkám pochoutku a výzkumníci zaznamenávali, od koho si ji kočka vzala. Všech 36 koček si přitom experiment zopakovalo čtyřikrát.

Vědátoři zjistili, že kočkám bylo dočista jedno, kdo jim pokrm nabízí –nikoho neupřednostňovaly, nikoho neodmítaly. To bylo v kontrastu s tím, jak se při stejném testu předtím chovali psi. Ti se vyhýbali pochoutce od lidí, kteří odmítali pomoc jejich páníčkům.

„Co z toho můžeme vyvodit?“ ptá se Ali Boylová z Univerzity v Cambridge v reakci na experiment na webu The Conversation. „Nabízí se závěr, že kočky jsou jednoduše sobci, které nezajímá, jak druzí lidé nakládají s jejich páníčky. Tak to zapadá do našich stereotypních představ o kočkách. Nahlížíme na ně, jako kdyby to byli malí chlupatí lidé, ne tvorové s vlastním osobitým myšlením.“

Mentalita samotářských lovců

Boylová upozorňuje, že ani výzkumníci ve zmíněné japonské studii, publikované v odborném magazínu Animal Behavior and Cognition, nehodnotí chování koček jako zradu. Vysvětlují ho tím, že kočky, na rozdíl od psů, nedokážou pochopit vztahy mezi lidmi.

Vědkyně připomíná, že psi se vyvíjeli ve smečkách, kde si osvojili sociální dovednosti, které jim umožnily pochopit vztahy ve společenství lidí. Kočky však byly samotářskými lovci, takže dosud lidské společnosti nerozumí. A proto nestojí za svými chovateli tak jako psi.