Ťuhýci jsou malí, takřka roztomilí, pěvci. Už jejich ostrý zahnutý zobák ale naznačuje, že se nebude jednat zrovna o vegetariány. Právě naopak. Ťuhýci povětšinou představují neúprosné dravce, kteří se živí širokou škálou obratlovců i bezobratlých. Hmyz, malé ptáky a drobné savce či plazy navíc napichují na trny stromů a keřů, které využívají jako dočasné zásobárny. Však už rodový název ťuhýků, Lanius, přírodovědci odvodili od latinského výrazu pro řezníka.

Není žádnou vzácností, že ťuhýk uloví kořist dvakrát větší, než je on sám. Podle tradičního názoru zástupcům tohoto rodu podobné kousky umožňuje ostrý zahnutý zobák, kterým mohou vrazit jak do chitinového krunýře bezobratlých, tak mezi obratle nic netušící obratlovčí kořisti.

Zvláště účinný by podobný styl lovu mohl být u jinak nebezpečných hlodavců či ptáků, které díky přeražení páteře mohou paralyzovat. Jak ale ukázaly výsledky, které nedávno uveřejnila trojice amerických zoologů ve vědeckém časopise Biology Letters, zoban je jen začátek.

Přesně mířené rány

Vědci si už dávno všimli, že ťuhýci se zachycenou kořistí zuřivě mlátí ze strany na stranu. Podobné kousky ale v živočišné říši předvádí kde kdo, od krokodýlů po hady, a tak jim nevěnovali moc pozornosti. Autoři poslední studie si ovšem dali tu práci, že u krmítek v konzervačním institutu na ostrově San Clemente při pobřeží Kalifornie nainstalovali kamery a loveckou techniku ťuhýků prostudovali v detailu.

Modelem se jim stalo sedmatřicet ťuhýků amerických, které chovatelé krmili drobnými hlodavci a ještěrkami. Záznamy ptačího chování vědci nahráli na vysokorychlostní kamery a podrobili důkladné analýze. Zejména se zaměřili na rychlost, se kterou ťuhýci házeli svou myší či plazí kořistí, frekvenci jednotlivých úderů, jejich průběh a síly, které ve výsledku působily na kořist.

Výsledky pozorování osmadvaceti útoků ukázaly, že drobní ptáčci buď své kořisti zabodnou za hlavu zoban, nebo ji chytí a začnou s ní zuřivě máchat. Nejedná se přitom o žádné ledabylé pokusy myši nebo leguánky unavit, ale dlouhé dobře vypočítané švihy zaměřené na přetnutí páteře. Ve výsledku na myš působilo zrychlení až 6G, což je srovnatelné se zátěží, které musí čelit piloti moderních stíhaček nebo oběti dopravních nehod při nižších rychlostech.

"Trénovaní zabijáci"

Díky úchopu a proměnlivé frekvenci máchání, která se postupně dostává z fáze, navíc na páteř působí enormní síly. Drobné vazy kořisti nemají šanci podobné zacházení vydržet. Souběžné natahování a ohýbání krčních obratlů má podobný následek jako chvat dobře trénovaného zabijáka – zlomený vaz. Podle výpočtů by na přeražení páteře u potkanů vyvinutá síla stačila čtyřikrát a u myší dokonce dvacetkrát.

Důležitost této metody lovu už dříve naznačila i pitva ukořistěných obratlovců. Podobné techniky zabíjení kořisti používají krokodýli, hadi, ještěři, někteří savci i jiní ptáci. Obvykle však slouží k pouhému udolání, rozdrcení či umlácení ulovených živočichů. Ťuhýci jsou ve srovnání s těmito živočichy jako trénovaní zabijáci oproti hospodským rváčům.

Není přitom bez zajímavosti, že podobná technika lovu, jakou používají ťuhýci, byla už dříve navržena pro tyranosaura rexe, blízkého příbuzného přímých předchůdců moderních ptáků. Že by si ťuhýci obnovili něco ze své dinosauří minulosti? V každém případě mezi ptáky nalezneme jedny z nejdůmyslnějších lovců živočišné říše.