Parkinsonova choroba byla dlouho považována především za poruchu pohybu: třes, rigidita a bradykineze (zpomalování hybnosti). Ale odborníci jako Sule Tinaz z Yale University připomínají, že jde o „celý balík“ – u pacientů se projevují i poruchy myšlení, nálady, spánku a další non-motorické symptomy, které výrazně snižují kvalitu života.

Tradiční léčba Parkinsona zahrnuje léky, které buď nahrazují dopamin, nebo napodobují jeho účinky. V některých případech se aplikuje hluboká mozková stimulace. Ale protože Parkinsonova patologie je komplexní – zahrnuje degeneraci nervových buněk, ztrátu synapsí, zánětlivé procesy – farmaka často působí jen na část problému. V posledních dvou desetiletích se proto výzkum intenzivně zaměřuje na cvičení jako doplněk, který může změnit průběh nemoci, nejen léčit symptomy.

Jak cvičení působí proti neurodegeneraci

Výzkumy zkoumají, jak aerobní cvičení – běh, cyklistika, mírný až vysoký pracovní tep – a cvičení kombinovaná s kognitivní složkou (např. taneční kroky, bojová umění) mohou stimulovat mozkové růstové faktory, podporovat neuroplasticitu, vytvářet nové nervové spoje a udržovat funkční propojení mezi poškozenými částmi mozku, jako je bazální ganglia, a zdravou kůrou.

V rámci studie Park-in-Shape účastníci s Parkinsonem provozovali aerobní cvičení na stacionárním kole doma, 3× týdně po dobu 30 minut. Kontrolní skupina prováděla pouze protahování. Po šesti měsících se ukázalo, že intervenční skupina udržela stabilitu motorických funkcí, zatímco kontrolní skupina zaznamenala zhoršení. Mozkové snímky ukázaly vytvoření nových funkčních spojení mezi bazálními gangliemi a kůrou – což naznačuje, že mozek se adaptuje i v existenci poškození.

Další výzkum (např. SPARX a SPARX3) zkoumá vliv intenzity: vyšší intenzita cvičení (cca 80-85 % maximální srdeční frekvence) v raných fázích Parkinsona vykazuje větší ochranný efekt než mírné cvičení. To platí zvláště pro motorické symptomy, chůzi, rovnováhu, ale také pro kognici – paměť, pozornost, schopnost řešit problémy.

Typy cvičení a jejich výhody

• Aerobní cvičení jako chůze, běh, jízda na kole – zlepšení kardiovaskulární kondice, metabolického stavu a motorických funkcí.

• Cvičení kombinující kognitivní a motorickou složku, jako taneční lekce, taneční pohyby, bojová umění, boxování, kde je nutné koordinovat pohyby, zapojit paměť a soustředění. Tyto aktivity pomáhají nejen s pohybem, ale i s náladou a kvalitou života.

• Mind-body cvičení (jóga, tai chi, dance) – podle meta-analýz zlepšují nejen motoriku, ale i mimomotorické symptomy: náladu, kognici, spánek.

Překážky, kterým čelí pacienti i výzkumníci

I když důkazy jsou silné, existují bariéry:

• Fyzická omezení a progresivní úbytek hybnosti u pacientů činí pravidelné cvičení náročným. Mnozí ztrácejí důvěru, mají obavy z pádu, bolesti, únavy.

• Nedostatek motivace nebo strukturovaného programu. Sám Bastiaan Bloem říká, že pacienti, kteří nejlépe prosperují, jsou ti, kteří cvičí důsledně. Ale často chybí podpora, vedení, infrastruktura, nebo přizpůsobené cvičení.

• Nedostatek financování nebo pokrytí cvičení ve zdravotních pojištěních jako součást terapie Parkinsona. Cvičení je často vnímáno jako doplňková aktivita, ne jako základní terapie.

Doporučení pro praxi

Pro pacienty s Parkinsonem, jejich rodiny a lékaře:

• Zařadit aerobní cvičení 3× týdně, 30 minut nebo více, pokud to stav dovolí. Klíčová je pravidelnost a udržitelnost.

• Zkusit aktivity, které kombinují motorický a kognitivní rozměr – tanec, bojová umění, taneční lekce, exergaming (cvičení s herními prvky).

• Zvolit cvičení, které motivuje – skupinové lekce, online aplikace, přátelé či komunita mohou pomoci udržet motivaci.

• Monitorovat změny – motorické funkce, rovnováhu, kvalitu života, spánek, náladu. Adaptovat cvičení podle možností, zdravotního stavu a postupného zlepšování.

Budoucí směr výzkumu

• Potřebujeme rozsáhlejší randomizované studie (Phase 3 a vyšší), které sledují efekt cvičení dlouhodobě (roky), s důrazem na neuroprotektivní účinky – zda se stav mozku skutečně chrání, ne jen symptomy zmírňují.

• Porovnání různých typů cvičení – která intenzita, frekvence, kombinace motor-kognitivního tréninku je nejlepší pro různé fáze Parkinsona.

• Využití technologií – nositelných senzorů, domácích tréninků, gamifikace, virtuální reality – pro lepší přístup, motivaci i bezpečí.

• Zapojení péče o spánek, výživy, stresu – cvičení není izolovaný lék, ale součást celkového životního stylu, který ovlivňuje průběh nemoci.

Cvičení u Parkinsonovy choroby není pouze doplňkem – může být klíčovým prvkem v zachování pohyblivosti, kognice a kvality života. Výzkum potvrzuje, že pravidelné aerobní aktivity, posílené o kognitivní aspekty (tanec, bojová umění, exergaming) mají potenciál zda-měřitelně měnit průběh nemoci. Pro pacienty i lékaře platí: necvičit není volba.