Rodíme se jako sobci? Kdepak, i hladové děti se rozdělí o jídlo
8. 2. 2020 – 17:02 | Člověk | Ladislav Loukota | Diskuze:
Experiment s batolaty naznačuje, že dětem není vlastní sobectví, že s ním na svět nepřicházejí.
Generace filozofů a vědců se hádají o to, zda lidé jsou od přírody sobci, anebo altruisté, zda hledí jen na svůj prospěch nebo jsou schopni něco dělat ve prospěch druhého člověka, aniž by z toho sami měli užitek.
Zajímavě se tímto tématem zabýval sociologický výzkum týmu Andrewa Meltzoffa z Washingtonské univerzity. Jeho členové studovali skoro stovku batolat ve věku kolem 19 měsíců. Zajímalo je jejich chování k cizím lidem.
Ve věku necelých dvou let nelze pochybovat o tom, že děti jsou vůči kulturním konceptům altruismu či sobeckosti ještě imunní. A to na nich umožňuje testovat, s čím se lidé z hlediska své povahy nejspíš už rodí.
Dáme jídlo!
Výzkumníci přitom schválně vybrali batolata, která začínala mít návaly vzteku – zvláště v okamžicích, kdy jim rodiče cosi odepřeli. A na tomto vzorku testovali, jak jsou na tom děti s pomocí cizím lidem, kteří mají hlad.
Právě pomoc hladovějícím je jedna z těch nejzákladnějších forem altruismu.
Batolata v prvním pokusu dostala ke svačině borůvky, banány a hrozny. Poblíž nich se nacházel i dospělý člověk. Během svačinky se mezi oba dostal další kus ovoce, který se nacházel v dosahu dítěte.
Dospělý z testovací skupiny předstíral, že upadl jemu – dospělý z kontrolní skupiny nepředstíral nic.
Ukázalo se, že víc jak polovina dětí z testovací skupiny dospělému nabídla kus dobroty, který mu upadl. Totéž udělala jenom čtyři procenta dětí z kontrolní skupiny. Tím však testování neskončilo.
Druhý pokus s jinou jinou skupinu batolat se uskutečnil v čase oběda, kdy měla batolata hlad. Přesto se 37 procent z nich podělilo s "hladovějícím" cizím člověkem.
Je tedy zjevné, že statisticky významný počet dětí se skutečně dovede podělit o jídlo s člověkem, kterého nikdy dříve neviděly.
ČTĚTE TAKÉ: Proč se spolu šimpanzi dobrovolně dělí o jídlo?
Je to však ryzí altruismus? V první řadě je na výsledcích znát, že zdaleka ne všechny děti se o ovoce chtěly podělit. Během hladu byla cifra ještě menší. Děti navíc stále měly pro sebe dostatek potravy. Je také možné, že jednoduše chtěly být cizímu člověku jen trochu nápomocné.
Děti lze k nezištnosti vychovat
Odvěká debata nad kořeny lidského chování tímto pokusem pochopitelně není uzavřena. Autoři se o to ani nesnažili – jejich cílem bylo především otestovat mentální vyspělost batolat na škále altruistického/sobeckého chování.
Z experimentu vyplynulo, že děti lze k nezištnému chování kultivovat již od 19. měsíce života.
Díky pokusu také víme trochu víc o tom, že i batolata si ve významném vzorku dovedou "rozdělit chleba" s cizím člověkem. Ačkoli pro to nemáme přesné odůvodnění, je to s ohledem na možnosti další výchovy zjištění optimistické.
Studie byla publikována v https://www.nature.com/articles/s41598-020-58645-9