Je to gigantické dílo, největší socha starověkého Egypta vytesaná z jednoho skalního bloku. Na délku měří sedmdesát metrů, na výšku dvacet.

Zrozena větrem i rukou člověka

Sfinga, děsivá chiméra se lvím tělem a lidskou hlavou, sedí přikrčená ke skoku před pyramidami v Gíze – už nejméně 4500 let. Přesto nepřestává jitřit lidskou fantazii.

Přitahuje archeology z mnoha končin světa. Staví před ně otázku, jak dokázala dávná civilizace vytesat tak monumentální sochu. Nová studie, publikovaná v časopise Physical Review Fluids, naznačuje, že jí s tím mohla pomoci „matka příroda“.

Vědci vycházeli z poznatku, že pouště po celém světě jsou posety neobvyklými skalními útvary zvanými jardangy. Jsou to aerodynamické výčnělky vytvarované ze skalního podloží větrnou erozí. A co je podstatné, často mají tvar podobný Sfinze.

To je dovedlo k hypotéze, že obří socha mohla vzniknout z obřího přírodního jardangu, do kterého Egypťané vtělili představu mytického stvoření s hlavou člověka, tělem lva a křídly orla. A místo toho, aby Sfingu stavěli od základů, mohli jednoduše upravit stojící jardang.

Vědci se rozhodli hypotézu ověřit. Postavili v laboratoři mohyly z hlíny. Do nich vložili tvrdší, méně erodovatelný materiál. Tyto struktury pak umístili do vodního tunelu, který kopíroval převládající větry severovýchodního Egypta před tisíci lety.

Při pozorování účinků eroze na zmenšeniny jardangů potom vědci pozorovali, jak se „beztvará mohyla mění v majestátního lva“. Rychle proudící voda odnášela měkčí materiál, ten tvrdší a odolnější získával podobu válcovité hlavy. Hlava pak vytvářela „větrný stín“, jenž tvaroval siluetu těla.

Proudy, které formují experimentální materiál do tvaru blízkého sfinze – v bočním a horním pohledu. | zdroj: kredit-New York University's Applied Math Lab

Zakřivený hřbet tvora vytesala „bouřlivá vlna“, zatímco zrychlené proudění pod hlavou vytvarovalo krk, přední končetiny a tlapy mytologického zvířete. Vědci dodávají, že mnohé nečekané tvary vznikají tím, jak se proudění odkloní kolem tvrdších částí.

Najděte si svoji sfingu

„Naše zjištění nabízejí možný příběh vzniku útvarů podobných sfingám. Laboratorní experimenty ukázaly, že jejich tvary mohou vznikat z materiálů, které jsou erodovány rychlými proudy,“ cituje magazín Live Science z prohlášení jednoho z autorů studie Leifa Ristropha.

Výzkumníci upozorňují, že v přírodě i dnes můžeme najít jardangy, které vypadají jako sedící nebo ležící zvířata, což podporuje závěry jejich studie.