Po desetiletích debat o tom, kdy naši předci skutečně zvládli luk a šíp – zbraň, která změnila lov, přežití a později i válku – přináší nová studie nový zlom. Na nalezišti Obi-Rakhmat v severovýchodním Uzbekistánu objevili archeologové mikroskopické kamenné hroty, které nyní považují za nejstarší známé šipky na zemi. Jejich stáří se odhaduje na zhruba 80 000 let, tedy o celých 6 000 let více než předchozí rekord z Etiopie.

Lokalita Obi-Rakhmat je známá svými paleolitickými nálezy – od dětských kostí s vlastnostmi neandertálců i moderních lidí až po nástroje. Předchozí výzkumy zde objevily široké čepelovité nástroje i drobné hranaté úlomy (bladelety), avšak poletované, trojúhelníkové úlomy (tzv. mikrolithy) byly původně přehlíženy. Málokdo tehdy tušil, že právě v těchto drobných střepinách se skrývá klíčový archeologický artefakt.

Překvapující byla tenkost a úzkost těchto hrotů. Protože by se na větší nástroje – jako oštěpy nebo nože – nehodily, vědci předpokládají, že byly určené pro lehké, šipkami podobné osazení. Navíc vykazovaly drobné praskliny a zlomy typické pro vysokorychlostní nárazy – přesně takové poškození se očekává u hrotů vystřelených na kořist.

Christian Tryon, odborník na paleolitickou archeologii z University of Connecticut, upozornil, že tyto nálezy potvrzují, jak často podceňujeme schopnosti našich předků: „Technologie raného zbrojení byla geograficky rozšířenější dřív, než jsme mysleli… Jak už je obvykle, stále podceňujeme schopnosti našich předků.“

Otázka původu: kdo je vystřelil?

Otázka, kdo tyto miniaturní šipky vytvořil, zůstává otevřená. Uzbekistán před 80 000 lety obývali neandertálci – ve vykopávkách byly nalezeny dětské kosti s vlastnostmi napříč druhy. Na druhou stranu jsou nejstarší známé šipky dosud spojeny spíše s Homo sapiens. Autoři studie tudíž nevylučují, že jejich autor mohl být moderní člověk, případně hybridní jedinec.

Andrey Krivoshapkin z ruské Akademie věd ponechává prostor skepse: „Samotné luky ani násadky šípů nebyly zachovány, takže určitě budou skeptici.“

Přepisování dějin lovu

Dosud nejstarší doložené šipky pocházely z Etiopie a byly staré asi 74 000 let. Nalezy z Obi-Rakhmat by tím mohly posunout počátek lukostřelby o tisíciletí zpět. Přidávají se i nálezy z jižní Francie – například z Grotte Mandrin – dokládající použití šípů před asi 54 000 lety.

Dopady na porozumění evoluce lovu

Objev z Uzbekistánu může přetočit narativ vývoje zbraní a technologie. Pokud byly šipky skutečně používány před 80 000 lety, znamená to, že složité lovecké techniky byly rozšířené geograficky dříve, než předpokládáme. Vývoj lovu pak nebyl izolovanou záhadou, ale součástí širší adaptivní strategie již v pravěku.

Kam dál?

Vědci teď hledají genetické, anatomické a kulturní propojení s levantskými populacemi, odkud by mohly někteří obyvatelé Obi-Rakhmatu migrovat. Rovněž pátrají po dalších lokalitách, kde by se mohly objevit ještě starší stopy šípových technologií.