Vše začalo o 411. solu (marsovském dnu, který je o 2,7 % delší než ten pozemský), stráveném na rudé planetě. Na snímku jednoho ze šesti hliníkových kol byl objeven defekt: mezi do té doby zanedbatelnými oděrkami na vědce mrkala regulérní díra, která byla navíc jen předzvěstí dalšího poškození.

zdroj: NASA

Pokud si ptáte, proč nemá bezmála dvoumiliardová marsovská sonda nějaká ultra vyztužená, nezničitelná kola ze slitiny zlata a kryptonitu, důvod je velice prostý – váha. Každý kilogram navíc, který posíláte do vesmíru, zvyšuje cenu celého projektu o nezanedbatelné částky. V případě Curiosity navíc vše komplikoval extrémně složitý přistávací manévr.

zdroj: YouTube

Kola sondy byla samozřejmě důkladně testována a připravena na všechna potenciální nebezpečí, která na Marsu číhají – nebo si to alespoň mysleli inženýři, které zaskočila přítomnost špičatých kusů skalního podloží, vytrčených z povrchu jako hřeby.

Zatímco volně ležící ostré kamení sonda zvládá bez ztráty hliníkové kytičky, opakované střety s nečekaně špičatými skalními výstupky postupně vedly k dalším oděrkám a trhlinám. Co to znamená pro další cesty vozítka, které se velikostí blíží pozemskému SUV?

zdroj: NASA S volně ležícím kamenem si sonda poradí, se skalním výstupkem už ne

Především nutnost plánovat další trasu s ohledem na „křehčí“ stav kol. Řidiči, kteří Curiosity dálkově ovládají s několikaminutovým zpožděním, daným vzdáleností Marsu, musí nejenom objíždět problematická místa, ale také začali v rámci lepšího rozložení zátěže jezdit pozpátku.

Couvání ulehčí jak předním, tak prostředním kolům, i když není zadarmo – Curiosity za sebe (v tomhle případě před sebe) nevidí a jízda pozpátku se tedy hodí jen na delší, jasně naplánované úseky, aby se vozítko nemuselo každou chvíli nákladně otáčet tam a zpátky.

zdroj: NASA

Poučení z jeho trablů bude neocenitelné v misi, plánované na rok 2020, kdy by měla k Marsu vzlétnout sonda, vycházející právě z designu Curiosity. Drandění po marsovském kamení ovlivní nejenom konstrukci nové generace kol, ale také výběr místa, kde sonda přistane.

Díky snímkům z družice Mars Reconnaissance Orbiter máme povrch rudé planety zmapován důkladněji, než tomu bylo během přípravy mise Curiosity, a novou sondu tak bude možné posadit na vhodnější výchozí pozici, odkud se nebude muset k cílům svého geologického průzkumu trmácet nijak zvlášť daleko.