Výzkumníci ve své studii tvrdí, že v lovu rozhodně nejde o vysokou rychlost, naopak kořist má v nižší rychlosti větší šanci přežít. Má totiž větší manévrovací prostor, může rychle změnit směr, zatímco nejrychlejší zvíře světa musí má delší "brzdnou dráhu".

"Pokud se kořist rozhodne utéct vysokou rychlostí, je to špatná volba. Predátor je rychlejší a dokáže vyvinout větší zrychlení, takže mu lov ve vysoké rychlosti hraje do karet. Optimální taktikou je tak běžet relativně pomalu a na poslední chvíli ostře zahnout a stočit se opačným směrem," vysvětlil britské stanici BBC autor studie Alan Wilson z Royal Veterinary College na Londýnské univerzitě.

Wilsonův tým opatřil několik gepardů, zeber a antilop v africké savaně speciálními obojky a zaměřil se na závěrečné okamžiky lovu, které rozhodují o tom, zda šelma uspěje, či nikoli. Sbíral zejména data o maximální rychlosti, rychlosti zrychlení a zpomalení a také schopnost změny směru.

A právě ve schopnosti manévrování šelmy v porovnání se svou kořistí prohrávají na plné čáře. "Je tak na kořisti, jak bude vypadat pronásledování. To ona si určí, jak rychle bude běžet a kdy se otočit, takže je vždy jeden krok napřed," říká Wilson.

Gepardi tak podle jeho studie mají při lovu největší šanci – ponechme stranou první fázi číhání a tichého útoku, pokud běží jen o něco málo rychleji než jejich kořist. Vždy je to tak kdo s koho co se týče vhodně zvolené rychlosti.

Podle vědců to odráží "evoluční závody ve zbrojení" mezi dravci a kořistí. Pokud by kořist nedostala prostředek, jak predátorovi utéct, nebylo by to výhodné ani pro jednu stranu. Nevýhoda pro kořist je jasná a pro lovce? Jednoduše by časem neměli co jíst, kdyby vždy uspěli…