Medúza druhu Turritopsis dohrnii, známá jako medúza Benjamina Buttona, není na první pohled ničím mimořádná. V moři ji snadno přehlédnete, v dospělosti je velká jen jako lidský malíček. Titěrný průsvitný deštník se vlní a chapadly zachytává plankton, kterým se živí.

Ukrývá však velké tajemství – je jedním z mála druhů, které dosáhly na „biologickou nesmrtelnost“.

Vrátí se do mládí

Turritopsis dohrnii je schopná převrátit svůj životní cyklus a vrátit se zpět do stádia polypu. Pro tuto schopnost je nazývána biologicky nesmrtelnou. Teoreticky může regenerovat donekonečna.

Je to ale spíš teorie, protože i biologicky nesmrtelné druhy mohou zemřít vnějším poškozením, hlady nebo třeba infekcí. I jejich regenerace může časem doznat chyb.

Z pohledu nás lidí jsou však sebeopravné mechanismy biologicky nesmrtelných druhů (kromě medúz Turritopsis dohrnii mezi ně patří třeba nezmaři) skoro až zázračné. Když je například tělo zmíněné medúzy v dospělosti poškozeno, může vyvolat reakce, které je vrátí zpět. Kdyby lidé fungovali podobně, ve stáří by se mohli změnit na novorozence. 

Může se nám to podařit? Kdoví. Nyní jsme ale blíž, abychom pochopili, jak to medúza vlastně dělá.

Ve studii zveřejněné ve vědeckém magazínu The Proceedings of the National Academy of Sciences, se vědci podrobně podívali na genom medúzy a hledali geny, které pozoruhodný proces regenerace řídí.

Bezchybně kopírují

Výzkumníci studovali různé fáze životního cyklu medúz. Sekvenováním genomu medúzy odhalili, že tento tvor má záložní kopie některých genů důležitých pro přežití. Jsou to zejména geny, které opravují samotný genom. 

Téměř u všech živočichů platí, že DNA se s věkem poškozuje a degraduje. Pro každého z nás je sekvence DNA svým způsobem unikátní, a čím častěji ji organismus kopíruje, tím víc udělá chyb.

U zmíněného druhu medúz se ale ukazuje, že se záložními geny může být může být kopírování méně chybové, možná téměř bezchybné.

Vědci jsou teprve na počátku, ale doufají, že se jim podaří vlivu oprav DNA lépe porozumět. To by mohlo v budoucnu vést přinejmenším k detailnějšímu pochopení principů regenerace – a také k novým lékům a terapiím. Před přílišným optimismem ale výzkumníci varují. 

„Naším cílem není najít recept na lidskou nesmrtelnost. Medúzy se od lidí velmi liší. Není to jen v jednom genu, ale v komplexu genů, v mechanismu, do kterého jsme nahlédli a který funguje jako sladěný celek,“ cituje deník The New York Times profesorku Marii Pascual-Tornerovou, která se na studii podílela.

Ani biologická nesmrtelnost T. dohrnii navíc neznamená, že proces opravy se v nějakém bodě jejich života nakonec nemůže porouchat. K podobnému tvrzení sledovali vědci příliš málo medúz a příliš krátký čas.