Test čtyřdenního pracovního týdne přinesl revoluční výsledky
30. 7. 2025 – 15:08 | Člověk | Miroslav Krajča | Diskuze:
V jednom z největších pokusů svého druhu se téměř 3 000 zaměstnanců ve Spojeném království zapojilo do šest měsíců trvajícího experimentu se čtyřdenním pracovním týdnem bez snížení platu. Výsledky? Zvýšená produktivita, nižší stres, méně absencí a žádný pokles příjmů pro firmy. Data z této zkoušky mění způsob, jakým se díváme na práci 21. století.
Největší pilotní projekt svého druhu
Výzkum byl organizován neziskovou organizací 4 Day Week Global ve spolupráci s think-tankem Autonomy a akademiky z University of Cambridge a Boston College. Šlo o nejrozsáhlejší experiment se čtyřdenním pracovním týdnem na světě, kterého se zúčastnilo 61 firem různých velikostí – od malých startupů po středně velké podniky v oblasti marketingu, poradenství, výroby nebo zdravotní péče.
Na šest měsíců snížili zaměstnanci pracovní dobu o 20 %, přičemž si ponechali 100 % platu. Pravidlo bylo jednoduché: pracuj chytřeji, ne déle.
Co se stalo? Pozitivní dopady v číslech
Výsledky jsou překvapivě jednoznačné a optimistické. Závěry projektu ukazují:
-
Zlepšení duševního zdraví: 71 % zaměstnanců mělo nižší úroveň vyhoření, 39 % mělo méně stresu a 43 % spalo lépe.
-
Zvýšení výkonnosti: 60 % zaměstnanců uvedlo, že byli produktivnější, 15 % „výrazně produktivnější“.
-
Méně absencí: O 65 % klesla nemocnost, o 57 % snížena fluktuace zaměstnanců.
-
Zisk firem: Průměrné příjmy firem dokonce stouply o 1,4 % během pilotu a o 35 % v porovnání se stejným obdobím předchozího roku.
„Tohle není jen o lidech, ale i o číslech. Produktivita se zvedla, zisky se udržely – a lidé byli šťastnější.“
— Brendan Burchell, sociolog z University of Cambridge (zmescience.com)
Co se nezměnilo? Výplaty a kvalita výstupu
Jedním z hlavních poznatků bylo, že zkrácený pracovní týden neměl negativní dopad na kvalitu práce. Firmy byly instruovány, aby přizpůsobily systém práce – ne ho jen omezily. Často šlo o omezení zbytečných porad, lepší plánování, zavedení asynchronní komunikace a větší důraz na důslednost.
Zaměstnanci dostali více osobního času – a místo „prokrastinačních úterků“ začali dělat více práce za méně času.
„Čtyřdenní týden nutí k efektivitě. Neztrácíte čas na schůzích, protože víte, že vás čeká víkend navíc.“
— respondent ze společnosti Platten’s Fish & Chips (4dayweek.com)
Kdo se zúčastnil?
Firmy ze sektoru:
-
marketing, PR a reklama
-
poradenství, finance
-
IT a technologie
-
zdravotnictví a péče
-
výrobní podniky
-
charitativní organizace
Velikost kolísala od 5 do více než 100 zaměstnanců. Důležité je, že pilot nezahrnoval gig economy ani směnný provoz, kde je implementace obtížnější – ačkoliv i tam začínají vznikat modely (např. rotační čtyřdny).
Co říkají samotní zaměstnanci?
Subjektivní výpovědi byly stejně přesvědčivé jako tvrdá data:
-
„Poprvé za deset let cítím, že můj život není jen práce.“
-
„Trávím víc času s dětmi, sportuju, jsem zdravější.“
-
„Nepřemýšlím o výpovědi – nikdy jsem nebyl spokojenější.“
-
„Pracuju míň, ale dělám víc – protože vím, že mi to vrací čas.“
Co na to firmy?
Ze 61 firem jich 56 (92 %) deklarovalo, že budou v čtyřdenním modelu pokračovat i po skončení testu. 18 firem (30 %) zavedlo čtyřdenní týden natrvalo, ostatní ho dále zkouší a přizpůsobují.
„Bylo to nejlepší rozhodnutí v historii firmy.“
— majitelka digitální agentury z Londýna (bbc.com)
Funguje to jinde?
Podobné výsledky přinesly i piloty v Irsku, USA, Kanadě nebo Austrálii. V Japonsku doporučuje čtyřdenní týden dokonce tamní ministerstvo práce.
Model 100–80–100 (100 % platu, 80 % času, 100 % výkonu) se stává základem nové pracovní etiky.
Výzvy a limity
Čtyřdenní týden není pro každého – složité je ho aplikovat např. v:
-
školství
-
zdravotnictví s nonstop provozem
-
výrobních linkách s nepřetržitým cyklem
-
maloobchodě a službách
Nicméně hybridní modely, střídání týmů, nebo větší automatizace mohou otevřít cestu i zde.
Čtyřdenní pracovní týden není utopie – je to reálně ověřený model s pozitivním dopadem na zaměstnance, firmy i společnost. Pokud jsou lidé odpočatí, motivovaní a vědí, že mají čas i na vlastní život, výsledky jejich práce mohou být nejen lepší, ale i udržitelnější.
Budoucnost práce možná není o více hodinách, ale o větší moudrosti, jak s časem zacházíme.