Velký krůček pro biom

Série malých stop byla nalezena ve zkamenělých sedimentech na v jihočínské říční oblasti Tři soutěsky. Patřit mohou trojici známých tehdejších druhů vybavených kráčivými končetinami – kterým přesně, je však neznámé.

Dle postavení stop autoři studie došli k logickému závěru, že je v písku zanechal nějaký živočich ze skupiny Bilateria. "Do té však dnes patří téměř vše, co si běžný člověk představí pod pojmem živočich," říká k objevu evoluční biolog Jan Kollár z Univerzity Palackého v Olomouci. Výjimkou jsou dle něj evolučně nejstarší skupiny mnohobuněčných živočichů, jako jsou třeba houbovci, žahavci a žebernatky. "Nejstarší více méně jistou fosilií bilaterálního živočicha je v současnosti beznohá Kimberella quadrata stará cca. 555 milionu let," pokračuje s tím, že doposud nejstarším důkazem kráčivých končetin byly zhruba 535 milionů let staré fosilie stop.

Nález čínských vědců s datovaným stářím cca 546 milionů let tak posouvá dozadu nejen život na souši jako takový, ale především kráčivé končetiny o nějakých 10 milionů let hlouběji do minulosti. "Z mého pohledu jsou zajímavé především dvě věci," soudí Kollár, "Zaprvé to, že kráčivé končetiny se zřejmě vyvinuly už před slavnou kambrickou explozí, která proběhla před zhruba 541 miliony lety. Zadruhé se zdá, že kráčivé končetiny se u bilaterálních živočichů možná vyvinuly relativně záhy po vzniku bilaterální souměrnosti."

Čínské stopy | zdroj: Profimedia

Odhaduje se, že skutečně stáří skupiny Bilateria je vyšší než 555 milionů let, avšak až důkazy jako ten čínský nám o tom konečně poskytují tolik kýžené svědectví.

Budeme-li (trošku egoisticky) soudit evoluci života z pohledu moderního člověku, přechod z moře na souš je zřejmě nejvýznamnější zlom na cestě od jednobuněčných živočichů k naší technologické civilizaci. Při našich, samozřejmě stále značně omezených, vědomostech je ostatně problém si představit vznik technologické civilizaci jinde než v podmínkách podobných naší atmosféře.

Lesk a bída oceánského života

Následující řádky jsou čirou spekulací - vzhledem k tomu, že život mimo Zemi jsme však zatím neobjevili, jiného charakteru ani být nemohou.

Již základní technologii ve formě ohně, která umožnila první formy metalurgie, topení i přeměny látek, si však pod vodou lze jen obtížně představit. I pod vodou samozřejmě mohou "hořet" různé specifické chemikálie, voda sama má však mnohem horší ohřevnost a podmínky pro udržení reakce jsou daleko složitější. To by znamenalo, že vodní život bude při zisku zdroje tepla (mimo mateřskou hvězdu) omezen na hydrotermální průduchy. Na rozdíl od ohně jsou však tyto nepřenosné, a jejich teplota není dostatečná pro pokročilejší metalurgii.

Ještě horší je, že pod vodou je rovněž nižší úroveň kyslíku - to by snižovalo šanci na vývoj tak hladového orgánu, jako je mozek, a tak i šanci na rozvoj pokročilé inteligence. Není náhoda, že i mezi dnešními vodními živočichy mají na Zemi největší mozky savci, kteří dýchají atmosférický vzduch. Bez tohoto přístupu by čistě vodní živočichové museli zřejmě mít velký povrch těla, aby "dýchali" příjmem kyslíku rozpuštěného ve vodě přes kůži. Obří mimozemské sépie však zase příliš nehrají na notu schopnosti přežít útoky tupějších predátorů.

Vodní prostředí zkrátka pokročilé evoluci života ani civilizace příliš nesvědčí. Přitom alespoň lze-li soudit ze studia měsíců a planetek sluneční soustavy, podpovrchové vodní oceány jsou zřejmě daleko častější než oceány na povrchu. Zatímco světy druhého ranku známe jen dva - Zemi a možná starověký Mars - podpovrchové oceány se s vysokou pravděpodobnosti nacházejí na Europě, Enceladu, Dione, a pravděpodobně i Ceresu a Plutu. Lze předpokládat, že situace v případě exoplanet bude podobná.

Ačkoliv podpovrchové oceány automaticky nemusejí znamenat přítomnost života, i pokud by v nich život vznikl, bez přeskočení na souš (která u podobných světů neexistuje tak jako na Zemi) lze pochybovat, že by v podobných podmínkách vznikla civilizace. Alespoň tak, jak si ji dnes můžeme představit.

Stopování prvních krůčků suchozemských organismů tak v konečném důsledku sleduje daleko významnější okamžik dějin Země než jen evoluční změnu jednoho druhu organismu. Pravděpodobný oceán pod Dione | zdroj: NASA

Studie se objevila v periodiku Science Advances.