Proč obratlovci osídlili souš? Možná je tam vyhnal Měsíc
26. 2. 2018 – 17:14 | Příroda | Jan Toman | Diskuze:
Přechod organismů na souš bývá právem považován za velký milník evoluce. Ať už se jednalo o rostliny, houby, nebo třeba členovce, teprve s jejich přechodem na pevnou zem vznikl globální ekosystém ve své dnešní podobě. Lidskou pozornost vždy nejvíce přitahovaly osudy svaloploutvých ryb, které v prvohorách daly základ pozemským čtyřnožcům, a stály tak i na počátku naší evoluce. Záhadou ovšem stále zůstává, co vlastně naše dávné předky na pevnou zem přivedlo. Jednalo se o náhodu, byli tam vytlačeni, nebo za celým přechodem stály nějaké dosud neznámé vlivy?
Jména prvních obojživelných obratlovců jako Ichtyostega nebo Acanthostega si vydobyly skoro stejný věhlas jako Velociraptor nebo Tyrannosaurus rex.
Různých teorií, proč obratlovci přešli na souš, bylo formulováno bezmála tolik, kolik bychom napočítali vědců, kteří se problémem zabývali. Ty nejméně komplikované uvažují o tlaku konkurentů, predátorů nebo parazitů, před kterými se naši předkové evakuovali do mělčin a poté na řídce osídlenou "panenskou" souš.
Další teoretické koncepty zdůrazňují konkrétní podmínky, například život v hustě zarostlých mělčinách či vysychajících jezírkách s nedostatkem kyslíku, které vedly ke vzniku plicních vaků, svalnatých nohou a dalších přizpůsobení, jež mohli naši předkové lehce zužitkovat i na poběží.
V celém procesu přitom mohla hrát velkou roli náhoda, ale také konkrétní změny prostředí, ke kterým v daném – devonském – období docházelo.
Obří rozdíly mezi přílivem a odlivem
Právě na tyto změny se zaměřil i výzkum, o kterém referuje žurnál časopisu Nature. Dvojice švédských a amerických badatelů se v jeho rámci rozhodla probádat hypotézu, že za celým přechodem mohly stát neobvykle intenzivní slapové jevy projevující se vysokými a různorodými přílivy a odlivy.
Na výši přílivu a odlivu má i dnes výrazný vliv vzájemné postavení Slunce, Země a Měsíce. Měsíc se přitom od Země pomalu vzdaluje, a tak byl jeho vliv v devonském období před 400 až 430 miliony let ještě větší.
Velice důležité jsou v tomto ohledu také tvar a struktura pobřeží a další geografické faktory. Výška zaplaveného pobřeží se tak v různých oblastech Země a různých částech měsíčního cyklu mohla lišit ještě daleko výrazněji než dnes.
Podle modelu, který výzkumníci sestavili, v klíčových geografických oblastech devonské Země výška přílivu a odlivu během dvoutýdenních intervalů výrazně fluktuovala. Velký, možná až čtyřmetrový, rozdíl mezi skočným přílivem, při kterém se vlivy Měsíce a Slunce posilují, a hluchým přílivem, při kterém se naopak ruší, mohl vést k vytváření dočasných pomalu vysychajících jezírek.
Uvízli v tůních
Vzhledem k rozsahu tohoto fenoménu mohly v přílivových kalužích celkem pravidelně uvíznout obyvatelé příbřežních mělčin. Ti se následně museli vyrovnat s nepříznivými podmínkami málo prokysličených louží, nebo na svých ploutvích odejít zpátky do moře. Obojí podle výzkumníků mohlo vést k přizpůsobení suchozemskému prostředí.
Určitým dokladem této teorie je podle jejích autorů i fakt, že nejdávnější zkameněliny obojživelných obratlovců paleontologové nalezli v oblastech, které se podle modelu měly vyznačovat největšími rozdíly mezi přílivy a odlivy v průběhu měsíce.
Kromě toho se ale zatím jedná pouze o jednu z mnoha konkurenčních hypotéz. Slapové jevy takřka jistě ovlivnily invazi obratlovců na souš, jestli se ale jednalo o faktor zcela zásadní, to ukáže až čas a další výzkum.