Včely měly významné postavení v symbolice mnoha kultur: Podle Egypťanů se zrodily ze slz boha Re. Staly se symbolem sjednocení egyptské říše. V trojúhelníku znázorňují boha Šivu. Čínsky vyjadřují štěstí. V dějinách byly symbolem čistoty a bezpečí. Teď mizí. Včel už pár let ubývá a má být hůř. Bez věrných "údržbářek" utrpí ekosystém, který je na nich závislý, a lidská civilizace s ním.

Med je jen jedním z přínosů včelích společenstev. Jejich schopnosti přesahují jejich velikost. Ráno vylétají s východem slunce a s jeho západem se vrací do úlu. Mezitím opylují třetinu všech rostlin a stromů na zemi. "Kdyby včely zmizely z povrchu zemského, člověk by přežil jen další čtyři roky," pronesl údajně Albert Einstein. Tento teoretický fyzik možná tušil jejich nečekaný význam a inteligenci.

Dle nedávných průzkumů si včely dokáží osvojit základy algebry, naučit se počítat do čtyř. S konceptem nuly nepracovaly ani staří Babyloňané, ani Egypťané, včely ano. Rozumí konceptu ničeho. Prázdnoty.

Umí si vyrobit léčebný propolis pro členky svého společenství. Zadarmo. Jejich zdravotní péče je tak dostupnější než ta ve Spojených státech. Když se vyrojí, pomocí tance rokují o budoucím domovu – demokratický proces formou umění.

Člověk se od nich má hodně co učit. Organismus třiceti tisíc jedinců v dokonalé symbióze, prospěšný, léčebný. Jsou nápomocné nejen mezi sebou, ale napříč celou přírodou. Květiny jsou pro ně poháry s jídlem, ony pro rostliny zosobňují "posly lásky". S flórou se k sobě chovají lépe než lidé k nim.

Genocida přírody

Kolonií medonosných včel za posledních padesát let ubylo více než o polovinu. Ze čtyř a půl milionu po konci druhé světové války poklesl jejich počet před dvanácti lety na pouhé dva miliony.

Biodiverzita se vytrácí. V kilometrových lánech těžko dohlédnout remízků. Ty ustoupily několika set hektarové setbě. Plochy zežloutly řepkou olejkou, která zadržuje vodu asi stejně dobře jako beton. Kde se včely napijí? Ani v případě, že je řeka poblíž, ještě není vyhráno. Pesticidové postřiky používané na řepku škodí včelám (i těhotným matkám).

Med se stává odrazem stavu životního prostředí. Produkty včelí práce, stejně jako koruny stromů, dokážou zachytit olovo, měď i všechny další škodlivé látky v ovzduší. Pro člověka není med zdraví nebezpečný. Zatím. Ale malé dělnice může položit na záda.

Pokud tedy dříve nezemřou kvůli prázdnému žaludku. Nehladoví jen lidé v zemích třetího světa, ale i včely v těch "nejcivilizovanějších" městech. Luxusní hotely, chodníky, silnice a továrny bez jediné zeleně. Pro lidstvo znamení pokroku. Pro včely symbol zaleptané půdy a strádání. Dělnice začne hladovět už po tři čtvrtě hodině. Pokud se nenají, zemře.

Postav úl, zasaď strom a založ zahradu

Metaforu efektu motýlích křídel můžeme z dnešní perspektivy chápat nově. Jejich zachvění nezmění běh dějin, pokud tu ale žádná nebudou, lidstvo to zcela jistě ovlivní. Ve světle klimatické krize se hodí přepracovat staré pořekadlo a namísto něho prohlásit: postav úl, zasaď strom a založ zahradu. Na několika málo místech naší planety se tak začíná dít.

"Včelařství je v našich genech," říkají včelaři dvoumilionového Slovinska. Pestrobarevné úly zde zdobí zahrady, pole, lesy a nově i města. Oslavují je na Mezinárodní den včel, který upozorňuje na nebezpečí současného zemědělství pro život včel i lidí. Země, kde s včelami vstávají i chodí spát, je obrazem citu k přírodě, uvědomění potřeby medonosných dělnic.

Jak neskončit jako v apokalyptickém snímku Stalo se, kde včely náhle zcela zmizí? Krok zpátky je krokem kupředu. Příroda není naše hloupá služebnice. Je filantropkou pro lidský život. Přišel čas na ni přestat plivat a začít děkovat, odvděčit se. Následovat kroky slovinských přátel.