Dlouho se věřilo, že masivní antarktický ledový příkrov je pomalý, stabilní a relativně odolný vůči klimatickým změnám. Jenže nový výzkum, který zveřejnil National Geographic, přináší zásadní poznatky o tom, co se děje pod tímto bílým kolosem – a ukazuje, že Antarktida je mnohem dynamičtější a zranitelnější, než jsme si mysleli.

Vědci objevili složitý systém řek a jezírek, které proudí pod antarktickými ledovci, tisíce metrů pod povrchem. Tyto podzemní toky nejsou statické – jsou v neustálém pohybu a působí jako mazivo, které umožňuje ledovcům klouzat rychleji směrem k oceánu. Tento jev může významně urychlit tání ledové hmoty a její odtok do moře, což má přímý dopad na globální vzestup hladiny oceánů.

Jedním z klíčových poznatků je, že tekoucí voda přenáší teplo, což způsobuje, že led taje i zevnitř. Tato „vnitřní eroze“ může být mnohem efektivnější než povrchové tání způsobené slunečním zářením. Proudící voda zároveň narušuje stabilitu ledové masy a urychluje pohyb ledovců směrem k moři, kde se lámou a rozpouštějí ještě rychleji.

„Naše představa o ledovcích jako o statických blocích ledu už neplatí,“ uvedla hlavní autorka výzkumu Bethan Davies, glacioložka z britské Royal Holloway University. „Ve skutečnosti jsou to živé, dynamické systémy, ve kterých hraje voda klíčovou roli.“

Nový výzkum je výsledkem kombinace družicových dat, leteckého radarového mapování a terénních měření, která umožnila vědcům nahlédnout hluboko pod povrch antarktického ledu. Vědci objevili více než do té doby neznámou síť vodních toků, které se mohou rozprostírat i stovky kilometrů a napájejí je jak tání zespodu, tak tlak samotného ledu.

Znepokojivá je i skutečnost, že se jedná o zpětnovazební mechanismus – čím více vody pod ledem, tím rychleji se ledovec pohybuje, a tím více se generuje další teplo a tání. Tento proces může být v budoucnu těžko zastavitelný a může vést k nestabilitě celého antarktického ledového příkrovu, především v Západní Antarktidě, kde se již dříve objevily známky oslabování.

Pokud by došlo k rozsáhlému kolapsu ledovců, globální hladina moří by mohla stoupnout o několik metrů. I když tento scénář by se neodehrál přes noc, výzkum podtrhuje, jak důležité je sledovat i to, co se děje pod ledem, nejen na jeho povrchu.

„Nejde jen o led, který vidíme z vesmíru nebo v televizi,“ dodává Davies. „Skutečná změna probíhá ve skrytu – a o to je nebezpečnější.“