Kmenové buňky jsou "příští velkou věcí" v medicíně asi už dvacet let - aniž by za celou tu dobu skutečně došlo na výraznější aplikaci nápadu. Buňky schopné se přeměnit na jiné typy buněk jsou totiž sice užitečné na papíře, v reálu s nimi ale souvisí celá řada praktických problémů. Jedním z nich je metoda doručení kmenových buněk. Je sice krásné, že se kmenová buňka dovede přeměnit například v buňku srdeční. Jedna věc však je učinit tak v pokusné misce, a zcela jiná uvnitř živého pacienta. 

Tradičně je v případě navigování uvnitř těla problém nalezení správné adresy cíle, to však v tomto případě zase tak zásadní problém není. Namísto to úskalí pramení z kurióznějšího "maléru" - funkce srdce jako takové. Srdce totiž v optimálním případě pohání oběhový systém. To znamená, že kmenové buňky vpíchnuté do srdečního svalu typicky příliš neposedí, než je krev odvane na špatnou adresu. 

Perrimanův tým kýženého efektu dosáhl navržením specifické umělé buněčné membrány, kterou "dovybavil" kmenové buňky určené k injektování do srdečního svalu. Membrána je vybavená podobnými "navigačními" schopnostmi, jakými se bakterie Streptokoka zaměřuje na srdeční buňky - nelze tedy o nikterak fantasmagorickou technologii. Díky proteinu adhesin a dalším souvisejícím metodám se podařilo vyvinout metodu, která udrží upravené kmenové u srdce způsobem, který by mohl vést k efektivní terapii. 

Krůček po krůčku

Výzkumníci metodu otestovali na myších, u nichž bylo ověřeno, že terapie je prosta zvýšené toxicity. Prozatím však platí, že přímo regeneraci srdečního svalu nezajistila - zatím zkoumala jenom možnosti doručení buněk k cíli. Lze tak tradičně říct, že do pokročilého léčebného testu, natož testu na lidech, zbývá ještě hodně času. Vstříc tomuto cíli však musí nutně vést více dílčích kroků - a Perrimanova studie právě nyní učinila jeden z nich. 

"S regenerativními terapiemi využívajících kmenových buněk, které mohou být využity k péči o srdeční sval u lidí po infarktu, buňky dnes málokdy skončí na kýženém místě," řekl k práci Perriman, "Naším záměrem bylo využít upravené buněčné membrány tak, aby bylo možné buňky navigovat k jejich zaměřenému cíli. Tato technika může nést enormní výsledky pro sedm milionů lidí, kteří dnes ve Spojeném království trpí nějakou formou srdečního onemocnění." 

U jiných metod pro péči o poškozené srdce působí příznivě i pěstování umělých orgánů (také využívajících kmenových buněk pacienta pro eliminaci odmítnutí orgánu), ty však také nejspíše dojdou aplikace až v budoucích letech. Prozatím tak aktuální pacienti můžou doufat v rychlý nástup mechanických cest ke zlepšení činnosti poškozeného srdce.

Mechanické implantáty se již pokusně využívají i u nás, ačkoliv kyberpunkovou přesnost od nich zatím nečekejte. Podobná udělátka dnes sice lze implantovat do srdce, ale "podpůrné" přístroje (zejména baterie) stále znamenají, že nositel podobného zařízení chodí obtěžkán taškami. 

Budoucnost medicíny je tak sice již na cestě - ani aplikace zbrusu nových terapií však nedorazí raketovou rychlostí, a alternativy budou pravděpodobně ještě dlouho vypadat všelijak, jenom ne jako jednoduché implantáty ze sci-fi. Na druhou stranu, ve srovnání s prakticky naprostou absencí regenerativní medicíny v minulosti jde rozhodně o prudké zlepšení. Snad bude trend pokračovat stejnou mírou i v budoucnu. 

Studie byla publikována v Chemical Science.