Tým vědců z Massachusettského technologického institutu (MIT) v roce 1972 vydal obsáhlou studii, která se stala základem první zprávy Římského klubu a vedla ke vzniku ekologických hnutí. 

Jmenovala se Meze růstu (The limits to growth: a report for the club of Rome's project on the predicament of mankind) a obsahovala výsledky počítačové simulace ekonomického a populačního růstu s limitovanými zdroji. Prodaly se jí desítky milionů výtisků ve více než 30 různých jazycích.

Studie dospěla k závěru, že průmyslová civilizace založená převážně na ekonomickém růstu spěje ke zhroucení, protože omezený počet zdrojů nemůže stačit neomezené poptávce rostoucí populace.

Autoři předpověděli 12 různých scénářů. Scénář BAU (Business As Usual, Všechno při starém) předpokládal vrchol růstu ve čtyřicátých letech 21. století. Poté mělo následovat zhroucení a cesta dolů provázená nižší kvalitou života a omezenější dostupností potravin.

Postupujeme podle temného scénáře

Jak původní zpráva obstojí po téměř padesáti letech v časovém testu? Na to si posvítila datová analytička Gaya Herringtonová ze společnosti KPMG ve studii publikované v časopisu Journal of Industrial Ecology.

Její srovnávací data ukazují, že současný stav světa – měřeno deseti různými parametry, jako jsou velikost populace, porodnost, znečištění, produkce potravin a průmyslová výroba – je blízko dvěma scénářům původní zprávy. Dílem temnému BAU, dílem optimističtějšímu scénáři CT (Comprehensive Technology, Pokrokové technologie).

zdroj: kredit-Journal of Industrial Ecology

V tom druhém tým MIT předpokládal existenci určité reakce světa na horšící se podmínky a předpověděl příchod technologických inovací, které sníží míru znečišťování, omezí spotřebu zdrojů a nepříznivé důsledky plynoucí z průmyslové výroby potravin. Také scénář CT ale vede k šoku kvůli přelidnění a k nižší kvalitě života. S nedostatkem přírodních zdrojů směřujeme k bodu, kdy se hospodářský růst sníží.

Trajektorie vývoje je však pořád nejblíž scénáři BAU, jen kolaps může být o něco měkčí.

„Scénáře BAU a CT ukazují zastavení růstu zhruba do deseti let,“ píše Herringtonová ve studii. „Oba naznačují, že pokračovat v obvyklém způsobu, tedy usilovat o nepřetržitý růst, není možné.“

Herringtonová dodává, že stále existuje možnost změnit osud a postupovat podle scénáře SW (Stabilized World, Stabilizovaný svět), který by snížil poptávku po zdrojích a náhlý kolaps civilizace odvrátil.

Vědkyně ve své studii dospěla k závěru, že předpovědi zprávy z roku 1972 jsou v podstatě pravdivé. Upozorňuje však, že růst obyvatelstva se už zpomaluje a nedostatek zdrojů není tak alarmující. „V současnosti se stává nejvážnějším problémem znečištění životního prostředí,“ píše Herringtonová.

A zase zploštit křivku

Platí, že pokud se vize zprávy MIT o kolapsu za 10 nebo 20 let naplní, nebude mít mnoho možností na výběr. Kvalita života se sníží v případě, pokud budeme pokračovat podle starých receptů, i když zavedeme pokrokové a šetrnější technologie, stejně jako když omezíme spotřebu.

V čem ale je rozdíl, je měkčí náraz na zeď růstu. Výrok o tom, že bychom měli „zploštit křivku“, který zazníval v souvislosti s covidem, s námi tedy může zůstat i v příštích dvaceti letech. Pouze v jiném, byť opět globálním tématu.

_____________________________

Pod čarou:

(ave)   Na překladu knihy The Limits to Growth do češtiny pracovali v sedmdesátých letech Bedřich Moldan a Josef Vavroušek. Podílel se na něm i prognostik Miloš Zeman.

Jiřina Šiklová k tomu řekla: „Miloš Zeman byl kdysi brilantní prognostik, překládal a sám osobně rozmnožoval knihu Donelly Meadowsové Meze růstu a texty tehdejšího Římského klubu v době, kdy skoro nikdo ani netušil, co je ekologie.“

Přeložený text byl za vlády komunistů v Československu šířen samizdatově. Komunisté, kteří devastovali životní prostředí i zdroje nevídaným způsobem, samosebou neměli o její vydání zájem.

Po roce 1989 už publikace vydána nebyla. Mezitím vznikly jiné studie a knihy, které byly ještě víc alarmující.