Covidové roky 2020 a 2021 se dají označit za úděsné, válečný rok 2022 za šílený.

Pokud byste ale dostali otázku, který rok (které roky) pokládáte v dějinách civilizace za nejhorší, zmíněné letopočty vás nejspíš nenapadnou, byť osobní zkušenost s nimi může být bolavá.

Mnozí z vás by patrně v odpovědi zmínili roky 1941 až 1945, tedy období druhé světové války a holocaustu. Anebo rok 1918, kdy propukla španělská chřipka, která usmrtila až 100 milionů lidí, tedy víc než první světová válka.

Někteří historici by zabrousili dál – do roku 1346. Tehdy v Evropě a Asii propukla Černá smrt, což je název pro epidemii dýmějového moru. Odhady jejích obětí se pohybují mezi 75 miliony a 100 miliony.

Jeden z těch nejpovolanějších, kteří hledali pověstný annus horribilis (strašlivý rok), archeolog a historik z Harvardovy univerzity Michael McCormick, má však za to, že počínaje středověkem byl nejhorším pro lidstvo rok 536.

Zkáza z nitra Země

Na obloze se tehdy děly divné věci. Objevila se temná mlha, která blokovala sluneční paprsky, vzduch byl plný prachu, zplodin a kouře. Poklesly teploty, nastala dlouhá období sucha a neúrody.

„Byl to děsivý rok. Slunce vydávalo své světlo bez jasu, bylo potemnělé jako Měsíc,“ psal byzantský historik Prokopius z Kaisareje.

Důsledkem klimatické změny byl souběh zlomových historických událostí po celém světě: Stěhování národů v Evropě, rozpad mocné Sásánovské říše na Středním východě a třeba i zánik kultury Nazca v dnešním Peru, po které zůstaly gigantické obrazce vyškrábané do sopečného tufu. A také všeobecný hospodářský úpadek.

„Rok 536 zahájil jedno z vůbec nejhorších období, v němž se člověk mohl ocitnout, a byl to patrně vůbec nejhorší rok,” tvrdí McCormick v úvodu studie, kterou vedl a která byla publikována v odborném časopise Antiquity.

Co se v roce 536 vlastně stalo? V jeho první polovině vybuchla mocná sopka, anebo spíš sopky. A protože se nedochoval písemný záznam takové události, vědci ve studii předpokládají, že nastala daleko od tehdejších center civilizace. V úvahu připadají sopky na Islandu, vulkán Ilopango v dnešním Salvadoru, Rabaúl na ostrově Nová Británie nebo Krakatoa.

Historie vyčtená z ledu

A jak vědci pod McCormickovým vedením k sopečným erupcím dospěli? Jednoduše z ledu. V roce 2013 odebrali z ledovce Colle Gnifetti na hranici mezi Švýcarskem a Itálií 72 metrů dlouhý sloupec ledu, který zrcadlí poslední dva tisíce let lidských dějin.

Pohroma přišla z útrob Země, z vulkánů. | zdroj: Profimedia.cz

Laserem z něj vyřezali vzorky o tloušťce 120 mikronů, zhruba jako lidský vlas, a analyzovali jejich složení.

Při tom výzkumníci zjistili, že v roce 536 byl v ledu přimíchán sopečný popel a tefra. Během studia jednotlivých vrstev odhalili další sopečné erupce v letech 540 a 547, které situaci na Zemi patrně zhoršily. V oslabené populaci propukla epidemie justiniánského moru, která který zabila polovinu populace tehdejší byzantské říše.

Ve studii se píše, že Evropa se z klimatické katastrofy naplno vzpamatovala až kolem roku 640. V tomto období zaznamenali vědci v ledu stopy olova. Ze znečištění olovem usoudili na to, že lidé začali ve velkém těžit a tavit stříbro z olověné rudy.

Pozoruhodné, co se dá vyčíst z kusu staré zmrzlé vody.