Vědci vypnuli myším v mozku závislost na alkoholu

23. 3. 2019 - 18:09 | autor: Ladislav Loukota | komentáře:

Vědci vypnuli myším v mozku závislost na alkoholu
Ilustrační snímek | zdroj: Profimedia.cz

Stačí několik laserovým impulzů vyslaných ke specifickým neuronům a, voilà, myš s návykem na alkohol je svého zlozvyku skoro prosta. Náš mozek ovlivňuje to, jak se chováme, a nejnovější důkaz vědního oboru optogenetiky naznačuje, že v budoucnu bude boj se závislostí možná otázkou několika podobných světelných signálů. Jak dlouho si ale na podobný svět zítřka počkáme?

Tým Giordana de Guglielma ze Scrippsova institutu vyšel ze starších studií. Podle nich způsobuje častá konzumace alkoholu aktivaci specifických neuronových sítí nejen v našich hlavách, ale i v mozcích pokusných potkanů. Když vědci vystopovali u různých pokusných zvířat, které specifické sítě se "rozsvítí" při konzumaci alkoholu, byli tak následně s to inhibovat jejich činnost pomocí laserového signálu. Potkani ztratili chuť na alkohol - doslova jako kdyby vědci závislost v jejich mozku vypnuli.

Optogenetika využívá geneticky upravených zvířat, jejichž neurony lze aktivovat či deaktivovat právě s pomocí specifického světelného signálu. Nejde o nijak prostý úkon - krom genetické modifikace samotné je třeba myším do hlav implantovat i precizně vyladěná optická vlákna, pomocí nichž excitace neuronů probíhá. Neuronové sítě jsou navíc u každého živočicha odlišné. Skutečnost, že různé mozkové části mají (typicky) různé úkoly, sice hledání těch pravých neuronů usnadňuje - nelze však metodu použít pro každého bez úprav.

Závěry studie jsou přesto jasné - optogenetika demonstrovala, že jednou ji bude možné využít pro oslabení závislosti na alkoholu. O potenciálním využití optogenetiky k léčbě závislostí se nicméně nemluví poprvé. Již před osmi lety se objevily první studie, podle nichž by optogenetika mohla v budoucnu nést významný příslib pro léčbu našich nešvarů. Objevily se i jiné práce na podobné téma. Nynější studie však v terapii tohoto druhu dosáhla zatím nejdále, a demonstrovala něco, co jednou může nést praktické plody. Na druhou stranu, na podobnou aplikaci si nejspíše ještě hodně dlouho počkáme.

K lidem zatím daleko

Využitá metoda optogenetiky je totiž také důvodem toho, proč si na potenciální aplikaci této metody u lidí nejspíše počkáme nejméně několik desetiletí. Nejde jenom o to, že optogenetika by u lidí vyžadovala nasazení precizní manipulace s neuronovými sítěmi - které zatím nemáme, a nejsou už vůbec schváleny pro použití na lidech. Typicky totiž optogenetika vyžaduje využití geneticky upravených jedinců, jejichž neurony na světelný signál reagují podstatně intenzivněji než u "běžných" živočichů.

Jinými slovy, bylo by třeba geneticky modifikovat zatím ještě nenarozené děti, aby na ně fungovala stejná metoda. Teoreticky si lze představit, že v budoucnu najdeme i způsoby, jak neurony donutit k "zapnutí" a "vypnutí" i jinými technikami. Experimentální optogenetika nám k tomu právě může položit základy.

Jakmile se naučíme editovat mozkovou činnost s pomocí laseru, můžeme přijít na způsob, jak totéž učinit jinými metodami. Například magnetickými vlnami či elektřinou. A, pokud možno, neinvazivně. Tak daleko však zatím nejsme a je také nasnadě, že v reálu by se jistě objevily i nápady, jak manipulaci s mozkem zneužít. Nyní však nejsme ani s to aplikovat optogenetiku u dnes žijících lidí, i kdybychom chtěli.

Na každý pád, optogenetika v posledních letech doznala rapidního pokroku ve schopnosti detailně manipulovat s mozkovou činností. Není v tom ostatně jediná. Loni bylo provedeno i na několik studií přímo u lidí, kdy s využitím implantovaných mikroelektrod došlo na velmi detailní čtení mozkové činnosti do té míry, že skupina pacientů bez možnosti pohybu mohla myšlenkami ovládat kurzor počítačové myši. To jim dovolilo i komunikovat se svým okolím. Optogenetika by za dekádu či dvě mohla být na stejné úrovni.

Studie vyšla v Nature Communications

Nejnovější články